Falklandské ostrovy – vítr, tučňáci a focení na konci světa

Daleko od běžného života

Falklandské ostrovy patří k nejzajímavějším přírodním destinacím jižního Atlantiku. Nejen kvůli koloniím tučňáků, rypoušům, lachtanům a syrové krajině, ale i pro směs odlehlosti a britské historie, která je na ostrovech dodnes cítit. Většina lidí, hlavně starší generace, má Falklandy — nebo španělsky Islas Malvinas — spojené s válkou z roku 1982. Argentinská invaze začala na začátku dubna a po 74 dnech skončil konflikt 14. června britským znovudobytím ostrovů. Válka si vyžádala téměř tisíc obětí a dodnes zůstává důležitou součástí místní identity. Dnes už na ostrovech převládá klid, jen vzácně člověk narazí na varovné tabule s lebkou a zkříženými hnáty: pozor, miny..

Ostrovy tučňáků

Největším přírodním magnetem Falkland jsou bezesporu tučňáci. Na ostrovech hnízdí čtyři hlavní druhy — tučňák skalní, magellanský, patagonský a oslí — a vzácně se objevuje i tučňák žlutorohý. Právě mimořádně snadný a přitom autentický kontakt s koloniemi dělá z Falkland jedinečné místo pro jejich pozorování a fotografování. Podobnou zkušenost s tak blízkým kontaktem mám zatím pouze jednu a to s paviány dželada v Simien mountains v Etiopii. 

Pláže jako v Karibiku  

Carcass Island
[L2D-20c], 1/500, 19. 2026

Krajina Falkland připomíná směs skotských ostrovů a patagonského pobřeží — krajinu otevřenou, bezlesou, větrnou a syrovou. Bílé pláže a tyrkysové moře tu kontrastují s tmavými skálami, trsy tussacu a pocitem, že člověk stojí opravdu na konci světa. Nikde nikdo, sem tam tučňák. Moře je rozbouřené, na ostrovech opravdu fouká. Stačí se podívat na windy.com, kde obvykle pro Falklandy převažuje fialová barva. Ale zažili jsme i bezvětří, podle místních mimořádný jev. Čas pro drona.  


S dronem proti větru      

Z dronu - tučňák oslí
L2D-20c, 1/25, 297/100, 18. 2026 Dlouhé stíny na pláži - tučňák oslí
L2D-20c, 1/500, 297/100, 19. 2026 Rypouš sloní (Southern elephant seal - Mirounga leonina) - samice v závětří
L2D-20c, 1/40, 297/100, 18. 2026 

Bezvětří netrvalo dlouho, tak jeden den .. ale celkově jsme měli na východy a západy slunce a celkově  slušné počasí kliku. Nepršelo, bylo vidět dál než 50metrů a vítr se dal přetlačit. Můj Mavic 3 Pro se s místními podmínkami pral statečně, ale vyžadovalo to neustálou ostražitost. V "fialovém" větru musíte návrat zahájit s velkou rezervou, často v režimu Sport zatímco ovladač vás bombarduje varovnými hlášeními. Odměnou jsou však záběry, které z úrovně země nikdy nepořídíte. Zatímco na většině soukromých ostrovů bylo létání bez větších omezení, hlavní město Stanley vás zastaví nekompromisním geofencingem.  
Na Falklandech neplánujete vy, ale počasí. Vítr byl i příčinou potíží s příletem i odletem z Falkland.     

Zavřené letiště jako standard

Když na Falklandech fouká od severu, vítr naráží kolmo na horský hřeben Wickham Heights (dosahující výšky přes 600 m n. m.) který se táhne směrem od západu k východu napříč ostrovem East Falkland. Letiště RAF Mount Pleasant (MPN) leží jižně od tohoto pohoří. Na závětrné straně (tedy nad letištěm) pak vzniká jev zvaný horské vlny a rotorové proudění. Toto proudění vytváří extrémní turbulenci v nízkých výškách a náhlé změny směru/rychlosti větru (střih větru), což je pro letadla v kritické fázi vzletu nebo přistání extrémně nebezpečné. Piloti na Falklandech uvádějí, že právě při severním větru nad 25–30 uzlů se turbulence za Wickham Heights stává "nepředvídatelnou". Zatímco na jiných letištích by 46 km/h nebyl problém, zde kvůli orografii (tvaru terénu) tento limit znamená stopku.
Při příletu apka Windy rychlost větru zobrazovala ne fialovou, ale bílou barvou. Let zrušen, nucené přenocování v čilském Punta Arenas. Druhý den naštěstí fronta postoupila, směr větru se obrátil a mohlo se letět. Dva dny před odletem z Falkland Windy opět fialoví a zase ze severu...no jistě, nikam se neletí, posun minimálně o den, zajistěte si aktualizaci všech navazujících spojů a ubytování. Ale zda se poletí ? No to nikdo neví. Je to prostě složité, všemu velí vítr. A zásadně ovlivňuje "letecké taxi", které spojuje hlavní město Stanley s odlehlými osadami a ostrovy.

 

FIGAS: Letecké taxi pro odvážné

Aerotaxi FIGAS (Falkland Islands Government Air Service) spojuje Stanley ze zbytkem Falkland. Služba využívá flotilu pěti letadel typu Britten-Norman Islander. Jsou to robustní dvoumotorové stroje schopné operovat na nezpevněných drahách. Konstrukcí někde ze šedesátých let, ale moderně zrepasovaná, až tolik, že pilot občas váhal, co vlastně na plejádě digitálních přístrojů potřebuje zobrazit. "Je to nové a je toho víc, než potřebuju", jen zavrčel. Žádný pevný letový řád: Lety se plánují každý den znovu podle aktuální poptávky cestujících a nákladu. Přesný čas odletu a trasa jsou oznámeny až odpoledne v den před odletem prostřednictvím místního rozhlasu (neumím potvrdit, nic jsem neslyšel)  a Facebooku FIGAS. My info dostali ráno od recepční... 20 kg limit na vše byl trochu problém. Vše včetně fotobatohu. No někdo dodržel, někdo doplatil nadváhu. Každopádně 30-45minutový let je zážitkem. Kdy také můžete sedět v kabině na sedadle druhého pilota, nahánět z výšky velryby a sledovat, jak pilot s letadlem driftuje proti bočnímu větru aby bezpečně dosednul na kus rovnější louky na Bleaker Islandu.    

Soukromé ostrovy

Bleaker, Carcass a Sea Lion - trojice ostrovů, která představuje skoro to nejlepší z falklandské přírody, přičemž každý má úplně jiný charakter.  Proč skoro? No protože Saunders Island a lokalita "The Neck", která nevyšla.

Bleaker island je víceméně rovinatý, mírně zvlněný ostrov, nejvyšší bod Semaphore Hill má jen 27 m, takže ostrov je snadno schůdný. Parádní ubytování, spousty ptáků, kolonie tučňáků a na Sandy bay pláži lovící lachtani. U rockhopperů je na Bleakeru občas hlášen i zatoulaný tučňák žlutorohý (macaroni). No já ho nenašel. Chodí se tu pěšky, 25 000 kroků je takový denní standard.

Carcass island je více hornatý, nejvyšší bod Mount Byng má 213 mnm, členitější pobřeží s krásnými bílými písečnými plážemi a výhledem na sousední West Falkland. Nejznámější pláž je Leopard Beach na jižním konci ostrova cca 1 km dlouhá.  Ostrov je unikátní tím, že na něm nikdy nebyli potkani ani krysy. Díky tomu se na něm daří na zemi hnízdícímu ptactvu, které jinde na hlavních ostrovech přežívá jen stěží. Na ostrově lze potkat všech devět druhů hnízdících pěvců Falkland, což je na malé ploše mimořádně silná koncentrace a je mezinárodně uznávaný jako Important Bird Area. 

Carcass Island House
L2D-20c, 1/320, 297/100, 18. 2026

Sea Lion island je nízký, snadno schůdný pěšky a wildlife je tu doslova pár kroků od parádní, nejjižněji položené lodge s dostatečnou zásobou místních piv, vína a vůbec všeho. Je to National Nature Reserve, zároveň území uznané pod Ramsarskou úmluvou,  žije zde 95 % populace rypoušů sloních Falkland a je zde také jedno z nejlepších míst na Falklandách pro pozorování kosatek při lovu. A taky jediné místo, kde létat dronem nebylo úplně povoleno.  

Zpátky do Port Stanley

Port Stanley
[FC4370], 1/40, 16. 2026

Stanley je hlavní město (2400 obyvatel) Falkland. Je malé, barevné, přehledné a velmi příjemné. Po dnech strávených na odlehlých ostrovech působí Stanley  civilizovaně – s přístavem, domy s britským nádechem, hospodami, obchody i historickými stopami. Vedle přístavní atmosféry a koloniální historie má Stanley i vlastní pivní zastávku — Falkland Beerworks, malý lokální pivovar, kde se od roku 2012 vaří jediné craft pivo na Falklandách, mimochodem velmi slušně pitelné. A chlubí se i tvrzením, že je „the world’s most remote brewery“. Stanley Port je základnou, ze které se jezdí na Volunteer Point.

Volunteer Point leží na severovýchodě East Falklandu a patří do oblasti Johnson’s Harbour Farm. Je to soukromá přírodní rezervace a zároveň Important Bird Area. Volunteer Point je nejikoničtější pevninská lokalita Falkland pro pozorování a fotografování tučňáků patagonských a to díky největší místní kolonii, dlouhé bílé pláži a snadnější dostupnosti z East Falklandu bez nutnosti dalšího ostrovního přeletu. Cesta trvá cca 2 hodiny, částečně drsný offroad a pokus o svítání znamená odjezd ze Stanley ve 4.00 ... ale stojí to za to. 

Jirka Hřebíček tvořící
Canon EOS R1, 1/4000, 300mm, 22. 2025 Na Volunteer pointu
NIKON Z 6_2, 1/800, 22. 2026

---

Užil jsem si  Canon R1 + RF 100-300/2,8 USM L ? 

Ano. Používám dlouhá léta jen jedničkovou řadu fotoaparátů Canon, aktuálně 1DXmark3. Canon v profi oblasti dodržuje layout - rozmístění hlavních ovládacích prvků tak, aby přechod na nový model byl co nejpřirozenější. Takže z 1 Dx na R1 bez problémů, úchop v pořádku, prsty zapadly po paměti na ovladače, jak jsem zvyklý. Jen jsem musel přenastavit ovládání v menu tak, jak mám na 1Dx, ne vše fungovalo na první dobrou. U nového nebo zapůjčeného přístroje velmi doporučuji věnovat nějaký čas pečlivému přenastavení a vyzkoušení všech funkcí, aby v terénu už člověk nemusel myslet co kde přepnout, ale věnoval se focení. Přiznám, že ze začátku jsem se trochu s ovládáním pral, ale netrvalo to dlouho, zato se mi povedlo ze začátku pár "tekutých" zvířat.. Možná i proto, že poslední dobou držím foťák v ruce méně často, než bych si přál.  . 

Autofokus s RF 100-300 funguje skvěle. S nasazeným TC 2x funguje dobře. V extrémních případech nebo v silném protisvětle je s TC2 občas AF nejistý a nerozezná a nezaostří "zvíře" ale vezme kontrastní scénu v pozadí. Např. když z příboje vyskakují tučňáci. Během destiny sekundy z vlny a pěny vyskočí tučňák a maže po písku pryč. S TC to R1 stíhá tak 50/50. Bez TC ? Skoro 100% a ještě najde oko... Proti 1DXMkIII je generační rozdíl poznat hlavně v okrajových podmínkách a spolu s váhou hlavní důvod, proč nyní nad obměnou uvažuji. Jinak mne Dxo zase tak nelimituje.       

Každopádně děkuji Canon CZ a jmenovitě Pavlovi Šerému za možnost otestovat R1 v divočině a v podmínkách, na které je fotoaparát stavěn. Jsem nalomen :) 

---

Falklandy nejsou pohodlné, nejsou vyumělkované a nejsou pro každého a to přes počasí, které nám hodně přálo. Jsou o prostoru a o tom zvláštním pocitu, že svět je ještě v pořádku a příroda zde stále funguje podle vlastních pravidel.  

Ondra - Jirka H - Dan - Mecan - Jirka S - Honza

Je to cesta, která ve mně určitě zůstane dlouho. Falklandské ostrovy totiž nejsou místo, které si člověk jen odškrtne ze seznamu. Spíš se může stát, že se sem bude chtít jednou vrátit znovu.