Ledňáčci Afriky
Pro pozorovatele a fotografy přírody zvláště jsou barevní zástupci řádu srostloprstých velmi zajímaví.
Našeho ledňáčka říčního zná asi každý, je to opravdový klenot našich potoků a rybníčků, přesto jej zástupci řádu z tropů barevností překonávají. Při minulých cestách do Afriky jsme ledňáčky a vlhy fotili více méně náhodně, protože prioritu přeci jen měli velcí afričtí savci. Poslední cesta do Ugandy to ovšem výrazně změnila, jelikož koncentrace těchto ptáků tam byla opravdu vyjímečná. Celkově jsme tak na svých cestách po Africe potkali, pozorovali a nafotili celkem 8 zajímavých druhů, na které se blížeji podíváme.
Ač je ledňáček v našich zeměpisných šířkách pevně spojen s vodním živlem, možná bude překvapením , že tomu tak zdaleka není všude.
Zatímco v Evropě se vyskytuje pouze jediný druh – Ledňáček říční Alcedo atthis, v Africe se vyskytuje druhů 18. Některé druhy se adaptovali na život v savanách, některé zůstali věrné vodnímu živlu, každopádně si ponechali své atraktivní zbarvení a i díky němu jsou častým objektem zájmu fotografů a milovníků přírody.
Lesní / vodní / říční ledňáčci ? Jak to vlastně je?
Na celém světě žije podle různých zdrojů od 87 (Helm - Fry, C Hillary) po 93 (Clements checklist 6.6) druhů v 17 rodech. S největším počtem se setkáme v Asii, kde se také vyskytují druhy nejohroženější - některé vázány pouze na několik ostrovů (Bora bora, Tupai, Niau, Cookovy a Společenské ostrovy) a jejich populace se počítají v řádech stovek kusů. Např. na Niau (francouzská Polynésie) zbývá podle sčítání v roce 2009 již jen asi 135 jedinců druhu Halcyon gambieri.
Ledňáčci mají původ tam, kde doposud žije nejvíc druhů - v tropických pralesech severní Australasie (Nový Zéland, Papua Nová Guinea a přilehlé ostrovy), odkud se před 40 - 50 miliony let rozšířili dále do západní, jižní a jihovýchodní Asie, kde se postupně přizpůsobili různým druhům prostředí - objevili se tak lesní - woodland (lesní a savanoví) ledňáčci (Dacelonidae), lovící hmyz, pavoukovce a drobné obratlovce na savanách a v lesích nejen tropického pásu a kde postupně vznikli také tzv. říční neboli praví ledňáčci (Alcedininae), kteří postupně od lovu v mělké vodě obsadili prostředí s hlubší vodou a vyvinuli se z nich výborní rybáři. Lesní ledňáčci se dále šířili západním směrem až do Afriky, odkud pokračovala expanze převážně jižním směrem do Austrálie a východního Pacifiku. Praví ledňáčci zamířili západně - a zhruba před 5 - 10 mil. lety přes Beringovu úžinu obsadili Nový svět, kde se vyvinuli v podčeleď Cerylidae – rybaříky, známé i jako vodní – water ledňáčky.
Osídlování Afriky
Na konci třetihor v období pliocénu (před 2 - 5mil.lety) překročil Atlantik Rybařík zelený Cloroceryle americana, aby se z něho v Africe vyvinul Rybařík jižní. Během posledního milionu let byl pravděpodobně následován velkým ledňáčkem, ze kterého se posléze vyvinul Rybařík velký Megaceryle maxima (a v Asii žijící Rybařík chocholatý Megaceryle lugubris). Zdá se tedy, že africká populace ledňáčků je produktem nejméně osmi invazí z Orientu a nejméně dvou z Nového světa. V podstatě nedávno kolonizoval Madagaskar z Asie transoceánským letem (ne z Afriky) ledňáček, ze kterého se vyvinul dnešní Ledňáček madagaskarský..
Jak bylo řečeno výš, v Africe žije 18 druhů, od největšího Rybaříka velkého Megaceryle maxima (42-46 cm) přes široce rozšířeného a úspěšného Rybaříka jižního Ceryle rudis (25cm), zástupců lesních ledňáčků rodu Halcyon až po nejmenší ledňáčky na světě, Ledňáčka trpasličího Ceyx pictus (12cm) a Ledňáčka nejmenšího Ceyx lecontei (10cm). Rozdíl mezi největším a nejmenším ledňáčkem je tedy úctyhodných 30 cm.
Seřazení afrických ledňáčků podle velikosti
-
Rybařík velký Megaceryle maxima (42-46 cm)
-
Rybařík jižníCeryle rudis (25cm)
-
Ledňáček malimbijský Halcyon malimbica (25 cm)
-
Ledňáček senegalský Halcyon senegalensis (23 cm)
-
Ledňáček pobřežní Halcyon senegaloides (22 cm)
-
Ledňáček kápový Halcyon albiventris (22 cm)
-
Ledňáček šedohlavý Halcyon leucocephala (22 cm)
-
Ledňáček čokoládový Halcyon badia (21 cm)
-
Ledňáček límcový Alcedo semitorquata (18cm)
-
Ledňáček žíhaný Halcyon chelicuti (17 cm)
-
Ledňáček říční Alcedo atthis (16 cm)
-
Ledňáček třpytivý Alcedo quadribrachys (16 cm)
-
Ledňáček chocholatý Alcedo vintsoides (13cm) - pouze Madagaskar
-
Ledňáček malachitový Alcedo cristata (13cm)
-
Ledňáček bělobřichý Alcedo leucogaster (13cm)
-
Ledňáček madagaskarský Ceyx madagascariensis (12cm) - pouze Madagaskar
-
Ledňáček trpasličí Ceyx pictus (12cm)
-
Ledňáček nejmenší Ceyx lecontei (10cm)
Lesní (Woodland) ledňáčci
Část ledňáčků se tedy adaptovala na život v savanách, akáciových, mopanových a miombových lesích a označují se jako "woodland" (řídký, otevřený les) - jedná se o druhy, které se živí převážně hmyzem, pavouky a drobnými obratlovci, často žijící v suchých oblastech daleko od vodních toků. Způsob lovu je velmi podobný tomu, na který jsme zvyklí u ledňáčka říčního - ledňáček posedává na vyvýšeném místě, typicky vrcholku keře nebo konci suché větve a sleduje pohyb pod sebou. Jakmile spatří vhodnou kořist, bleskurychle se ponoří do podrostu a s chycenou kořistí se vrací na oblíbené místo. Několika údery o větev (podobně jako např. vlhy nebo ťuhýci) kořist zabije a pozře. Velikostí patří mezi větší ledňáčky.
Z woodland krasavců je poměrně rozšířený Ledňáček senegalský Halcyon senegalensis, který se vyskytuje v celé subsaharské Africe.
Žije jak na savanách, kde se vyskytují 2 poddruhy, tak v převážně vzrostlých lesích mopanového i akáciového typu, které obývá poddruh H.s.fuscopileus.
Preferuje obvykle území s nadmořskou výškou pod 1000m a částečně patří mezi intra-africké migranty – jižněji a severněji hnízdící savanové populace poddruhu H.s.cyanoleuca tráví zimu (období sucha) v rovníkovém pásu, lesní formy migrují vzácně. Hnízdí v stromových dutinách po vousácích nebo strakapoudech a poměrně výrazně si brání rozsáhlé teritorium..
Ledňáček senegalský
Ledňáček pobřežní
Tři druhy jsou si velmi podobné - L.senegalský, malimbijský a pobřežní, přičemž pouze s malimbijským by mohlo dojít k záměně. Hlavní rozlišovací znak L.senegalského a L.pobřežního tvoří barva zobáku, kdy L.pobřežní ho má celý červený a senegalský spodní polovinu černou.
Ledňáček pobřežní Halcyon senegaloides se adaptoval na život v pobřežních lesích a vyskytuje se v pobřežním pásu v blízkosti vod cca do 20 km od pobřeží a to od jižního Somálska přes Keňu a Tanzánii až do Jihoafrické republiky. V létě preferuje břehy lesních řek a potoků nebo lagun v okolí pobřeží, v zimě se zdržuje v mangrovech nebo jiných pobřežních porostech. Ač patří mezi lesní nebo savanové ledňáčky, kteří se živí hlavně různými drobnými obratlovci, ledňáček pobřežní využívá vše, co mu přímořské, přílivem poznamenané území a vodní toky nabízí: ryby, krevety a korýše, všude přítomné kraby a drobné obratlovce…obvykle také hnízdí v opuštěných dutinách stromů, na rozdíl od ostatních zástupců ledňáčků hnízdí v zemních hnízdních norách, budovaných v kolmých březích řek, jen ojediněle.
Fotografování nebylo vůbec jednoduché. Jedná se o atraktivně zbarveného ledňáčka, ale ve spleti větví je téměř neviditelný a o své přítomnosti dává vědět pouze hlasitým voláním, navíc si udržuje ostražitý odstup (alespoň na řece Wami v Tanzánii, kde fotografie vznikly). Hranicí teritoria tvořil vodní tok, nebyl problém slyšet dva jedince, jak se navzájem přes řeku překřikují. Při odlivu se na odhaleném území doslova hemžily spousty sladkovodních krabů a jiných vodních organismů a ledňáček toho úspěšně využíval, jak je pěkně vidět z jeho zabahněného zobáku, stejně zručně však lovil v říčním toku. Jak to tak bývá, nejlepší příležitost k fotografování jsem promarnil na ostrově Zanzibar, kde jsem při jediné procházce bez fotoaparátu ledňáčka našel sedět na větvi cca 8 m daleko a podle chování navíc mnohem více zvyklého na lidskou přítomnost.
V Entabeni (JAR) se nám podařil i jeden snímek Lednáčka žíhaného Halcyon chelicuti, který se spolu s ledňáčkem senegalským a šedohlavým vyskytuje na stejném typu biotopu - savanách a akáciových, miombo a mopanových lesích subsaharské Afriky. Bývá často zaměněn s Ledňáčkem kápovým Halcyon albiventris - hlavně mladým, jak je možno vidět i na některých českých fotoserverech. Typickým rozlišovacím znakem je pak barva zobáku, zřetelnější pruhování a velikost - je mnohem menší. Snímky L.kápového jsou z NP Chobe, Botswana.
Mezi lesní ledňáčky tedy patří:
-
Ledňáček malimbijský Halcyon malimbica (25 cm)
-
Ledňáček senegalský Halcyon senegalensis (23 cm)
-
Ledňáček pobřežní Halcyon senegaloides (22 cm)
-
Ledňáček kápový Halcyon albiventris (22 cm)
-
Ledňáček šedohlavý Halcyon leucocephala (22 cm)
-
Ledňáček čokoládový Halcyon badia (21 cm)
-
Ledňáček žíhaný Halcyon chelicuti (17 cm)
Ledňáček žíhaný
Ledňáček kápový
Atraktivního Ledňáčka šedohlavého Halcyon leucocephala jsme často potkávali na savanách rovníkové Ugandy a patřil k těm tolerantnějším. Hlavně savanové formy jsou méně plaché než lesní, L. šedohlavý má poddruhů více, počty se různí, od 5 (Fry 1992) po 10 (Clements - 6th edition, version 6.6 incl. 2011 revisions) . Podobně jako předchozí lesní ledňáčci patří mezi africké noční migranty, zajímavostí je 3fázová migrace populací, žijících v jižních tropických oblastech. Hnízdění začíná s příchodem dešťů na jih a s ním také migrace většinové populace severně na savany, kde si s hnízděním počkají na období dešťů, které zde trvá déle. Po vyhnízdění se přesouvají do pouštních, poměrně vyprahlých oblastí (severní Botswana a Namibie) v období výskytu lokálních dešťů aby pak zamířili zpět na jih. Tedy se stěhují za optimálními podmínkami, žádná zima nebo léto.. (Dingle:Migration:the biology of life on the move, 1996). Hnízdí tentokrát v písčitých svazích a březích, jak se na správného ledňáčka sluší a to nejenom v savaně, ale i u řek, čehož jsme byli svědky v Murchison Falls. Jedinci v okolí řeky však byli velmi opatrní, i přes jejich relativně vysokou četnost jsme neměli na slušnou fotografii štěstí. Naštěstí nám to vynahradila setkání v savaně..
Ledňáček šedohlavý
Říční (River) ledňáčci
Oproti lesním jsou říční ledňáčci (Alcedininae) mnohem menší a jsou také vývojově nejstarší (Moyle 2006). I když patří mezi pravé – říční ledňáčky, ne všichni jsou vášniví rybáři. Druhy rodu Alcedo, jako je např. náš Ledňáček říční Alcedo atthis se živí rybolovem, patří tedy mezi piscivorní, ale některé jsou typicky lesní a savanoví a živí se drobnými obratlovci, hmyzem a pavoukovci často daleko od vodních toků. Všichni zástupci skoro dvou tuctů druhů jsou velmi pestře zbarveni, běžné jsou zářivé kombinace oranžové, tyrkysově a kobaltově modré s většinou jasně červeným zobákem.
Tím nejmenším z lesních druhů, kterého se nám podařilo vyfotografovat, je Ledňáček trpasličí Ispidina picta.
Vyskytuje se v subsaharské Africe v křovinatých a lesních biotopech a patří mezi intra-africké migranty - tedy druhy, které migrují v rámci afrického kontinentu. Jižní populace po ukončení hnízdění migrují do centrálních rovníkových oblastí a obsazují okrajová území deštných lesů (Uganda, Rwanda) a pobřežní lesy Keni. Často bývá zaměněn za Ledňáčka malachitového, který je ale vázán na vodní zdroje a živí se vodními organismy.. Velikostí patří mezi nejmenší ledňáčky, s jeho 12 cm je menší už jen Ledňáček nejmenší Ispidina lecontei s 10cm..
Ledňáčka trpasličího jsme pozorovali v malém NP Entabeni ležícím v nádherném pohoří Waterberg v jihoafrické provincii Limpopo v březnu 2010. Bylo to opět v období dokrmování již téměř samostatných mladých. Podmínky pro fotografování byly adekvátní africké polední pauze - pekelné. Jedinou možností, jak získat použitelné snímky, bylo použít blesk ke snížení kontrastů. Ledňáček trpasličí je opravdu „pygmy“, velikostí se blíží našemu např. Budníčku menšímu Phylloscopus collybita a i přes jeho pestré zbarvení jej nebylo lehké ve spleti větviček nalézt.
Malachite kingfisher
S Ledňáčkem malachitovým se lze setkat skoro v celé subsaharské Africe s výjimkou vyprahlých oblastí Somálska, Keni, Namibie a Botswany. Je to pravý ledňáček vázaný na vodní plochy. Patří mezi drobné druhy, dorůstá obvykle 12 cm délky, ale zbarven je opravdu pestře..modrá s malachitovými tóny, oranžová, jasně azurová a výrazný, ostře oranžový zobák z něj dělají jednoho z nejhezčích afrických ledňáčků. V jezerech rovníkových savan je téměř hojný, např. na jezeře Naivasha (Keňa) byly zaregistrovány až 4 páry na 1 km pobřeží. Ve vyšších polohách už tak hojný není, ale lze ho najít ještě v nadmořských výškách okolo 3000m nad mořem. Opět tvoří několik geografických variant a tažné v rámci kontinentu jsou pouze populace žijící ve vyšších nadmořských výškách.Jsou to teritoriální samotáři, žijící maximálně v párech. Oba partneři hloubí ve vhodném terénu hnízdní noru až 125 cm dlouhou, končící hnízdní dutinou – preferují říční břehy, ale nepohrdnou ani vývratem, břehem cesty, půdními valy a jiným vhodným terénem. Živí se hlavně vodními organismy přiměřené velikosti, larvální stádia hmyzu, malé rybky, krevety, pulci, žabky tvoří podstatnou část jejich jídelníčku, nepohrdnou ale ani suchozemskými brouky a drobnými obratlovci. Pár studovaný na jezeře Naivasha spořádal dohromady 30 – 40 rybek rodu Alcolapia grahami denně, v období hnízdění dvojnásobek…(Fry 1988)
Spolu s Rybaříky jižními jsou Ledňáčci malachitoví asi nejvděčnějším objektem fotografova zájmu. Setkali jsme se s jedinci – hlavně na kanálu Kazinga, spojujícího jezera Lake Edward a Lake George v Ugandě – kterých se dalo téměř dotknout. Pravidelně jsme se dostávali s člunem za minimální zaostřovací vzdálenost objektivu a problémem byly větší vlny. Udržet na pohybujícím se člunu v záběru teleobjektivem ptáčka velikosti sýkory modřinky nebylo úplně snadné, ale jejich trpělivost nám potíže plně vynahradila. Navíc se jedná o velmi fotogenického ledňáčka, kterého jistě budeme fotografovat i na dalších cestách..
Vodní (water) ledňáčci
Rybařík jižní Ceryle rudis
Mezi nejhojnější ledňáčky Ugandy patřil bezesporu ten nejméně barevný, nicméně však svou akčností velmi atraktivní rybařík jižní Ceryle rudis. Počty tohoto černobílého ptáčka byly opravdu neuvěřitelné - na každých 15 metrech řeky seděl minimálně jeden. To ovšem neznamenalo, že pořídit fotografii bylo nějak jednoduché. Z břehu to nebylo možné pro jeho strmost, husté keře a v neposlední řadě také pro početná stáda hrochů a velké nilské krokodýly. Druhou možností bylo využít loďku, což se ukázalo jednodušší na kanálu. Nil byl v té době pod Murchinsonovými vodopády velmi prudký a řízení loďky nebylo právě nejjednodušší. Samostatnou kapitolou pak byli průvodci. Trvalo poměrně dlouho, než se nám je podařilo přesvědčit a vysvětlit, že potřebujeme co nejblíže a to ještě nejlépe ptáčka objet, vypnout motor a nechat loď splývat po proudu, aby vibrace byly co nejmenší. Často to bylo neřešitelné, většina průvodců byla naučena ukázat "turistům" vodopád, tam je hroch, krokodýl a jedeme na oběd. Byli jsme tak pro ně stejně exotičtí jako východoafrická zvířata pro nás. Přesto se podařilo několik rybaříků vyfotografovat a tak jsme mohli později zkoušet fotit ledňáčky v letu a při jiných zajímavých situacích.
Pozorovat lovící rybaříky je velmi zajímavé. Většinou se třepotají nad hladinou jako naše poštolka a pak se vrhnou střemhlav do vody. Po úspěšném lovu rychle doletěl na větvičku, kde si rybku srovnal v zobáčku a hlavou napřed ji polkl. Lovit ovšem umí i ze sedu z větvičky jako náš ledňáček nebo se vrhnout do vody z přímého letu. Nejčastěji ovšem loví třepotavým letem, nicméně další způsoby mu nejsou cizí a dokazují, že tak jako mnoho dalších zvířat je rybařík oportunistou, který umí využít i jiné příležitosti. Stejně tak jsme měli možnost pozorovat savanové ledňáčky lovit úspěšně v řece (fakt???). Rybaříci jižná byli aktivní v průběhu celého dne. Viděli jsme je lovit ráno , za poledních veder i téměř za soumraku.
Rybařík jižní je 25-27 cm velký, černobílý ledňáček. Samec od samice se liší dvěma tmavými pruhy na hrudi, samice má jen jeden. Obývá teměř celou subsaharskou Afriku, vyskytuje se v Ásii až po Čínu. Byl spatřen také v Turecku, na Kypru a Ukrajině. Vyhýbá se pouze suchým oblastem. Rybařík se ozývá vysokým chřestivým "chic-chic-chic".K životu potřebuje otevřenou vodní hladinu, lhostejno zda potok, jezero nebo přílivové a pobřežní laguny. Hnízdí v norách umístěných do hlinitých a hlinitopísčitých břehů. V obou námi navštívených lokalitách se v okolí nor vyskytovala spousta přirozených nepřátel. Pod největší stěnou na Nilu jsme během chvilky napočítali dva krokodýly a šest varanů různé velikosti. Někteří z varanů dokonce šplhali po stěnách a pokoušeli se dostat blíže k hnízdním norám.
Zajímavostí u tohoto druhu je jejich společenskost. Zatímco ostatní ledňáčky je možno potkat pouze maximálně v páru, ale většinou jednotlivě, tento druh je vysoce společenský, hlavně na noc se seskupuje do větších skupin a není problém vidět více jedinců na jednom stromě společně lovit nebo odpočívat. Také kolonie hnízdních nor připomíná spíš vlhy než ledňáčky…
Rybařík velký Megaceryle maxima
Na krále ledňáčků – rybaříka velkého jsme měli políčeno již v Jihoafrické republice, ale získali jsme jen dokumentační foto. Pod vodopády Nilu v Ugandě se nám splnil další sen a mohli jsme několik pěkných chvil pozorovat i tohoto obra. V klidu sedící rybařík velký je docela tmavý a tak jej spatřit v pobřežní vegetaci nebylo úplně snadné. To jsme již jezdili loďkou s průvodci, které jsme náležitě „vyškolili“ , kteří si na nás zvykli a tak nás upozorňovali i na jiná zvířata. U jedné klidnější zátočiny na pravém břehu Nilu začali gestikulovat a ukazovali do hustých větví pobřežních houštin. Průvodci opět spatřili objekt našeho zájmu mnohem dříve než my. Jako obvykle jsme nadávali na naše civilizací zakrnělé smysly, zírali jsme do větví a hledali, cože to naši rangeři našli. Nikdy by mě nenapadlo, že ptáka blížícímu se velikostí káněti spatřím až ze vzdálenosti několika metrů.
fotomontáž - porovnání velikostí l.malachitového a r.velkého
Můj zrak přitáhl pohyb ve větvích a teprve v tu chvíli jsme si uvědomil, že asi 8 metrů přede mnou sedí král zdejších vod. Konečně jsme si mohli vychutnat rozčepýřenou hlavu, mohutný tmavý zobák a nádherně kropenaté tělo. Rybařík však dlouho neposeděl a slétl na poražený kmen a nabídl nám další možnosti k focení. Během obou cest pod vodopády jsme se v malé zátoce u rybaříka velkého zastavili na návštěvu, byl tu a podle křiku a pohybu v porostu byla tato malá zátoka součástí teritoria páru těchto opravdu výjimečných opeřenců, kteří si mimochodem hájí území o délce až 4km podél vodního toku.
Rybařík velký se vyskytuje v celé subsaharské Africe v okolí velkých říčních toků a jezer, preferuje strmější, hustě zarostlé břehy a ačkoliv je docela plachý, díky své velikosti a hlasitému projevu je poměrně nápadný. Tvoří dva poddruhy, M.m.maxima, který obývá více otevřená území a M.m.gigantea, který je více lesním druhem, přičemž lesní druh je zbarvením tmavší a méně tečkovaný. Pro hnízdění si vyhrabává tunel v říčním břehu adekvátní své velikosti, končící hnízdní dutinou...Rekordem je tunel dlouhý 8,5m !!! (Fry, Harris, 1992). Noru vyhrabávají oba partneři pomoci zobáku, přebytečná zemina je vyhazována nohama z nory ven. Celé veledílo netrvá déle než 7 dní.
V Jihoafrické republice podniká nálety na rozšířené pstruží farmy, což se mu stává často osudným, ale mezi běžnou potravu patří říční krabi a ryby, které loví tak jako většina vodních ledňáčků – z větve 2 – 4 metry nad vodní hladinou. Pozoruje říční tok a při útoku na rybku se obvykle celý ponoří pod vodní hladinu, aby se následně s úlovkem vrátil na výchozí místo. Kraba před pozřetím nejdřív pečlivě otluče o podklad a zbaví ho klepet, rybky rovnou pozře hlavou napřed. Po úspěšném ponoru mění lovecké místo – v teritoriu jich má oblíbených 2 až 5 a nalétá tak okolo 7km denně..
Věřím, že se ještě se dalšími druhy na cestách po černém kontinentu potkám. V Chobe NP (2012) po napsání tohoto článku se nám podařily další slušné záběry ledňáčků, l.kápový byl doplněn do textu a fotografie rybaříka velkého se objeví v galerii co nejdříve.
text: M.Mecnarowski, K.Bartík
reference:
- C Hillary & Kathie Fry and Alan Harris Kingfishers,beeeaters & rollers Helm publishers 1992
- Terry Stevenson, John Fanshawe Birds of East Africa Helm publishers 2003
- The Southern African Bird Atlas Project 2 online
