Ikona mlžného pralesa

Ikona mlžného pralesa

Skalňák andský je tak bizarní a zajímavé stvoření, že si ho Peru zvolilo jako svého ptačího zástupce na mapě národních zvířat světa. Žádný kondor, tukan nebo orel...skalňák ! Přitom se jedná o docela skrytě žijícího obyvatele mlžných lesů, pokrývající svahy jihoamerických And od Venezuely přes Kolumbii, Ekvádor, Peru až po Bolivíi.
Cokoliv, co žije v mlžných horských lesích, je velmi obtížné spatřit, natožpak vyfotografovat. Ani atraktivní oranžovo-červené zbarvení tohoto ptačího krasavce velikosti našeho holuba domácího není pozorovateli nic platné. Přes hradbu pralesní vegetace je úspěchem jen zahlédnout záblesk červeně někde v korunách mechem obrostlých velikánů...
Existují však místa a čas, kdy samci skalňáka zapomínají na opatrnost a kdy se otevírá krátké okno, umožňující pozorovateli nahlédnout do života této ikony mlžného lesa.

 

Na tokaniště

Za tmy vyrážíme na místo, které slibuje větší příležitost k pozorování a snad i fotografování. Tokaniště na soukromém pozemku Angela Paze v ornitologicky známé oblasti Mindo / Tandayapa v Ekvádoru.
Po cca 45minutách jízdy jeepem a pak pěšinou lesem dorážíme na místo. Zatím nic nevidíme, úsvit teprve přichází a mlžný les se probouzí. Kontury stromových velikánů rámují místo, kde by se měly souboje samců, připomínající souboje tetřívků, odehrávat. Jsme na rovníku, svítání přichází rychle. Na tuto oblast nezvykle jasná obloha slibuje více světla,  zatím je však fotoaparátem detekovaná hodnota ISO někde v astronomických polohách. Něco po šesté hodině ranní se začínají ozývat první samci, zatím někde z neprostupného podrostu dole pod stromy... Tokaniště je na okraji strmého údolí se svahy cca 300m vzdálenými, tok se může odehrávat kdekoliv. Naší výhodou je stanoviště ve svahu v úrovni korun stromů, kam by samci mohli v rámci soubojů vylétnout a při pohybu po větvích se trochu víc ukázat.
Světla  přibývá, nastavuji ISO 10 000. Canon 1Dx to zvládne i když je šero.  I s vysoce světelným objektivem je však pořád čas expozice někde kolem 1/25s .. Na tokaništi je odhadem 4 - 5 samců a první dvojice vzlétá do korun stromů. Tok provází hlasité  jurrrrrrrreE , tlukot křídly ve vzájemné bezprostřední blízkosti, roztažená ocasní pera a zježený vysoký hřeben na hlavě. Následně slabší sok ustoupí a divadlo se opakuje s jiným samcem. Zatím se vše odehrává v utajení, za změtí větví a listů, skalňáci nám nedávají žádnou příležitost k fotografování. Snad jejich snažení vidí alespoň samice, pro které se celé představení koná a které vše sledují odněkud z úkrytu.
Je kolem 7:00 ráno a tok dosahuje vrcholu. Samci divoce soupeří  a předvádí nádherné přírodní divadlo, ale pořád si zachovávají odstup. Už to pomalu vzdávám, po 7:30 tok obvykle končí...
Jedna z dvojic je vyrovnaná, ani jeden ze samců nehodlá ustoupit, to by mohla být naše šance. Konečně! Divoký souboj přivádí jednu z dvojic až na okraj koruny stromu a ukazují se nám na okamžik v plné kráse.  Pokouším se proostřit zbývající vegetaci a fotím,  jak to jen jde. Samci si uvědomují, kam se dostali, rychle se zklidňují a po chvíli mizí v pralese. Pro dnešek konec. No...mám dva slušné záběry, jinak kaleidoskop větví, listů a záblesků červeně. Zážitek to byl ale úžasný.

 

tokaniště / foceno fotozápisníkem  ...

 

Druhý pokus

Při návratu mi to nedalo a zjišťuji u  Angela, jak to udělat, aby byl výsledek fotografování lepší.. a domlouváme se na opakování pokusu, jen za účasti jeho jako majitele pozemku a nás.
Přijeďte zítra ... a uvidíme...následující den jsme opět na místě. Ubíhá minuta za minutou a nic se neděje, samci mají dostaveníčko někde jinde.  Začíná hodina moskytů. Náhle se jako duch objeví první skalňák. Zdržuje se cca 2 vteřiny a zase mizí v jungli. Kolega díky výhodnějšímu úhlu stíhá 2 fotografie, jedna je použitelná, jen ta barva. Hnědá, malý hřeben. Je to samice ! Tak to je zásah do černého, fotografií wild samice skalňáka andského moc není.
Další hodinu se neděje nic zajímavého, čas letí a světla ubývá. V údolí se občas ozve volání, ale  nic víc. Přílet samice na tokaniště žádnou zvýšenou aktivitu nevyvolal.

 

Pralesní woodoo

Angel, když vidí, jak se tváříme nešťastně,  posunky naznačuje, ať jsme tiše a se záhadným úsměvem mizí v lese. Zdá se, že nějakou boční stezkou obchází údolí..
Nevím, co Angel udělal, zda to byla jen souhra náhod nebo ovládá nějaké tajné přírodní umění, ale 10 min po jeho odchodu začíná mela. Byl nejvyšší čas... Samci vyráží z podrostu a míří do korun stromů přímo proti nám a začíná představení. 15 či 20 minut se samci navzájem pronásledují a soupeří, pohybují se po celém okolí a nás zatím zcela ignorují. Fotím a je to skvělý pocit. Nadšení, zároveň obava, abych něco nezkazil a snímky se povedly. Tyto okamžiky zná každý fotograf přírody.. Daří se první záběry a tak prodlužuji čas expozice, zkouším zachytit i dynamiku toku.  Pořád kontroluji údaje v hledáčku, zda jsem tam, kde mám být...protože se daří, natáčím i videozáběry. 
Tok přeruší zvuk terénní motorky. Samci se rychle zklidní a jak se motocykl blíží, tak odlétají dál do údolí. Pro dnešek je konec. Škoda toho přerušení, ale i tak to byl opět skvělý zážitek navíc korunovaný několika povedenými záběry.. takže díky Angeli !

Se skalňákem jsme se potkali i na dalších dvou místech, tentokrát na východních svazích And, v oblasti San Isidro a v národním parku Sumaco, který leží v okolí stejnojmenného vulkánu. Nikde se nám však již nenaskytla podobná příležitost pozorovat a fotografovat tento symbol jihoamerického mlžného horského lesa.

 

 

---

Popis druhu:
Latinsky: Rupicola peruvianus
Atraktivní, oranžovo-červené zbarvení těla ve spojení s černobílou barvou křídel a ocasních per, zvláštní tvar hlavy s vysokým hřebenem a utajeným zobákem, jasně zlaté oko, žluté nohy. Velikost přibližně holuba domácího.
Rozšíření:
Svahy And, zalesněné rokle a strže ve spíše vyšší nadmořské výšce, od 900 do 2100 mnm, od Venezuely přes Kolumbii, Ekvádor, Peru až po Bolivíi.
Status IUCN: málo dotčený, ale díky odlesňování hrozí v blízké budoucnosti změna kategorie na téměř ohrožený

 

Zajímavosti

Mlžný les  -  anglicky Cloud forest či Fog forest  je obvykle tropický či subtropický stálezelený horský les charakteristický téměř neustálým závojem mlhy či pokryvem nízké oblačnosti, jejíž mraky se vytrvale, často anebo sezónně téměř dotýkají korun stromů.
V mlžných lesích se nesmírně daří mechům, jež pokrývají půdu i vegetaci, proto se jim někdy říká „mechové lesy“. Takové lesy, kde je prakticky každá větev pokryta silnou vrstvou mechů a lišejníků, se obvykle tvoří v horských sedlech, v nichž je lépe zadržována vlhkost, pocházející z mraků.

 

Andy  -  jsou téměř 8000 kilometrů dlouhé a až 500 km široké (mezi 18 a 20 stupněm jižní šířky) a jejich průměrná výška činí asi 4000 metrů. Jejich střední a severní část tvoří několik paralelních hřebenů, mezi nimiž se na území Bolívie nachází tzv. Altiplano.  Nejvyšší horou je argentinská Aconcagua, vysoká 6959 metrů. Mezi dalšími významné vrcholy patří např.: Ojos del Salado (6893 m, Chile), Huascarán (6768 m, Peru), Nevado Sajama (6542 m, Bolívie), Chimborazo (6310 m, Ekvádor) nebo Cotopaxi (5897 m, Ekvádor). Andy zasahují na území těchto států (od severu k jihu): Venezuela, Kolumbie, Ekvádor, Peru, Bolívie, Chile a Argentina.

Tokaniště – místo, kde spolu soupeří  samci  o pozornost samice. Samice si vybere samce, klováním do krku dává najevo souhlas s pářením a po spáření ho opouští. Samec se vrací na tokaniště s cílem zaujmout další samičku.

Tok je tak energeticky náročný, že se samci nijak nepodílí na výchově potomstva, všechnu energii věnují na získání partnerky.