Za mrchožrouty do španělských Pyrenejí

« zpět
Publikováno: 12.02.2014

Pyreneje. Přes 430 km dlouhé pohoří na pomezí Francie a Španělska, oddělující Evropu od Pyrenejského poloostrova s nejvyššími vrcholy snadno překonávajícími tříkilometrovou hranici.  Místo, kde se ještě nachází zbytky evropské divočiny, hluboké rokle, skalní chrámy a suťová pole.  Kde ještě krouží majestátní dravci.. na území Pyrenejí se rozkládají 3 národní parky a lze tam zastihnout v Evropě velmi vzácného orlosupa bradatého. Ovšem nejenom jeho. Přítomnost hlavně dravých a mrchožravých ptáků dělá z Pyrenejí jednu z nejzajímavějších ornitologických lokalit v Evropě.

1

panorama Pyrenejí u Pico de Aneto

 

Barca !

Branou do Katalánska, kde naše pátrání po orlosupovi v polovině listopadu začíná, je bezpochyby Barcelona. Nacházíme se na velmi svérázném území s vlastním úředním jazykem, jednom ze 17ti autonomních celků sousedících s Francií a Andorrou, jehož osud trochu připomíná osud Koruny české po  Bílé hoře. Až do 15.století je samostatné Katalánsko jednou z hlavních mocností Pyrenejského poloostrova. Po sňatku Ferdinanda Aragonského s Isabelou Kastilskou se však stává součástí sjednoceného Španělska, hlavní město se přesouvá do Madridu a Kataláncům nadchází těžké časy. Žádná centrální vláda nepřeje přílišné autonomii a tak Katalánci čelí represím. Snaha o nezávislost se dějinami Katalánska táhne až do dnes. 9.11.2014 budou obyvatelé v referendu hlasovat o možnosti vzniku samostatného Katalánska.

 

Muladeres - místa, kde prší supi.

První lokalitou, kam se na setkání s mrchožravými ptáky – hlavně supem bělohlavým -  vydáváme, se však nachází v sousední Aragonii, kde se na pár dní  zastavujeme na úpatí pohoří Sierra de Guarra. Máme domluveno pozorování v místě novodobé „Muladeres“ – v jazyce EU dokrmovacího místa mrchožravých dravců.
Slovo „Muladeres“ označuje  historická místa poblíž vesnic, kde farmáři od dávných dob sváželi uhynulá zvířata za účelem jejich likvidace mrchožrouty.  O ekologii se mluvit nejspíše nedá, ale nebezpečí šíření nemocí si farmáři uvědomovali velmi dobře a na tomto způsobu získávání potravy byli supi poměrně závislí. Během minulého století došlo ke změnám v hospodaření na horských lukách a k omezení pastevectví. Méně pastevců  =  méně ovcí, koz, krav = méně uhynulých zvířat. Počty supů v přírodě, dravce závislého na existenci stádových zvířat,  se tak výrazně ztenčily. V souvislosti s omezením nemoci šílených krav – BSE bylo navíc používání tohoto způsobu likvidace mršin v roce 2005 zakázáno. Chybějící potrava vedla k útokům hladových supů bělohlavých na ovčí stáda,  probírání skládek a k dalšímu snížení jejich počtu. Dnes se opět blýská na lepší časy  a opatrné přikrmování je po splnění přísných kritérií opět povolováno.

2

Sup bělohlavý | Griffon Vulture | Gyps fulvus


První pokusy

Namačkáni v malých otevřených dřevěných bednách čekáme na vytoužené divadlo. Nad nedalekou skalní stěnou krouží několik desítek supů bělohlavých a k prostřené tabuli lákají dvě mršiny divokých prasat. Po osmi hodinách v jogínské poloze můžeme jen pokrčit rameny. Dnes nic. 
Další den jsme pohodili do trávy několik mrtvých bílých králíků, protože úhyny z místní obrovské králičí farmy jsou ptáci obvykle krmeni a jsou na podobnou potravu zvyklí. Stejně jsme byli trochu skeptičtí, když hejno supů se svým pozvolným kroužením pomalu přesouvalo nad nás. Z malého krytu není příliš dobrý výhled do všech směrů. Ale stejně se zdálo, že někteří začínají klesat. V hlavě mi znělo varování, abychom nefotili příliš brzy, než budou supi zabráni do krmení. Doba, než se vrhnou na kořist a začnou se krmit je považována za kritickou a pokud jsou v této době vyrušeni, již ten den nepřiletí.
Několik opatrných průzkumných náletů a pak již jen svištění letek a jeden sup za druhým se vrhají na předloženou potravu. Azuriti jim zjevně jdou k duhu. Ve vteřině přistávají jednotlivci, dvojice i skupiny po několika ptácích až na konečných cca 250 supů bělohlavých. Vřava, skřeky a taky zápach byly následující hodinu neuvěřitelné.


3

Sup bělohlavý | Griffon Vulture | Gyps fulvus

Poprvé jsme mohli na vlastní oči vidět výhodu, jež skýtá supům jejich holá hlava a krk. Velká zvířata byla otevřena skrz řitní otvor a během několika vteřin zmizely oči a další měkké snadno dostupné tkáně. Horda supů doslova převálcovala všechnu kořist, bylo zcela jedno, zda je to ovce, prase nebo králík. Supi dopadali doprostřed vřavy, zakopávali o sebe, skákali si po zádech, vzájemně se napadali, aby napadený i obránce byli vzápětí obráni dalšími aktéry žranice. Za hodinu bylo po divadle. Supi se rozbíhali a přetíženi masem těžkopádně odlétali. Jen několik posledních posedávalo kolem.  Teprve teď jsme si začali pomalu uvědomovat, jak rychle dokáže tato přírodní zdravotní policie likvidovat uhynulá zvířata nebo zbytky po predátorech. Při prohlídce zbytků jsme zjistili, že všechny kůže velkých zvířat byly otočeny naruby a tuk z nich byl dokonale obrán až na holou kůži.

 

4

Sup bělohlavý | Griffon Vulture | Gyps fulvus

Pod Pico de Aneto

Úctyhodné panorama vrcholků včetně nejvyšší hory Pyrenejí, 3404 m vysoké Pico de Aneto na severu Aragonie rámuje další lokalitu, kde se pokusíme nafotit dravce v jiném prostředí. Vzdálený svah hory s malebně, podzimně zbarvenou vegetací slibuje pro snímky atraktivní pozadí. Počasí přeje, slunečno, větrno, výborná termika. Bohužel, až moc výborná. Supy jsme viděli kroužit vysoko nad námi, určitě museli být alespoň 4 km vysoko… a za celý dlouhý den jen pár krkavců. Nic. Druhý den se situace opakuje a počasí se začíná kazit, do hor přichází zima. Předpověď slibuje pokles teplot o více než 15°C. To není dobré. Navíc začíná fučet a v malém stanu na svahu kopce v cca 1600 m.n.m mám co dělat, abych ho udržel na místě...Pozdě odpoledne, když už jsme téměř rezignovali, přilétla dvojice supů bělohlavých. Jeden z dvojice přistál u mršiny a velmi opatrně a neklidně se začal krmit, druhý nervózně odletěl.  Co je plašilo? Vzájemně jsme se ujišťovali, že jsme dobře zamaskovaní, nehýbeme se a nemůžeme být vidět. Sup tu nezůstal ani 5 minut a odlétl, krkavci neposeděli snad ani minutu. Začali jsme balit, protože světlo rychle ubývalo a nic se nedělo. Naprosto nečekaně a tiše dosedl k mršině velký dravec, pán zdejších hor - orel skalní

 

5

Orel skalní | Golden Eagle | Aquila chrysaetos

Rázem nám všem bylo jasné, proč byly ostatní ptáci tak opatrní. Orel seděl celou dobu někde nad námi ve svahu a pozoroval, co se tu děje. Teprve když usoudil, že místo je klidné a bezpečné, přiletěl se vzít svůj díl. Čtvrt hodiny se krmil a zmizel. Jak bychom jindy byli vděčni za takovou návštěvu a dnes jsme byli jeho přítomností trochu rozladěni.

Třetí dějství – na soukromé hoře

Zpátky v Katalánsku. Zdejší lidé se s ničím nemazlí. Neshodnu se s vedením národního parku? Dobrá, založím si svůj. Nezbývá než svolat celou širokou rodinu, vysvětlit možná bláznivý nápad, posbírat prostředky a pak skoupit opuštěné pozemky na blízké hoře a to včetně kompletní středověké vesnice, kde by se mohl natáčet historický velkofilm. Tak nějak asi uvažoval náš hostitel na orlím hnízdě, domě, zcela nezávislém na okolní civilizaci. Solární a fotovoltaické panely, důmyslná konstrukce, horská architektura. V dohledu ani památka po lidské přítomnosti, jen velehory v pozadí..moc jsme nemluvili.
Třetí lokalita byla naší poslední šancí na vzácné druhy mrchožroutů. Krmení bylo připraveno na jižním svahu vysokého skalnatého kopce necelých 20 km od horského státečku Andorra. Ráno nás čeká překvapení, předpověď počasí se vyplnila a do hor dorazila zima. Za ranního rozbřesku stoupáme prvním letošním sněhem ke krytům, abychom se pokusili o slušné fotografie, máme poslední šanci.  
Majitel lokality se dokrmování supů a orlosupů věnuje již nějaký čas a zdejší populace si tak na přikrmování zvykla. Hukot motoru džípu deroucího se do kopce bezpečně zvedl desítky supů do blízkosti krmeliště. Během krátké chvilky se celé hejno sneslo na zem a začalo opět ono žravé běsnění.

 

6

Sup hnědý | Cinereous vulture| Aegypius monachus

Po půl hodině přilétli také supi hnědí. Supi hnědí začínali právě s námluvami a někteří již předváděli zásnubní tance. Neváhali se v párech vrhnout přímo do hejn supů bělohlavých a vybojovat si potravu. U hnědých supů bylo dobře pozorovatelné, jak se celým svahem pohybovali v párech, pokoušeli se útočit na supy bělohlavé nebo jiné páry supů hnědých, ale v páru nikdy mezi sebou o potravu nebojovali.

 

7

Orlosup bradatý | Lammergeier | Gypaetus barbatus

Charakteristická silueta prozrazuje prvního orlosupa bradatého. Konečně. Přilétají po jednom, velmi dlouho krouží okolo, než se snesou dolů, aby se nám postupně ukázali ve všech možných barvách opeření. Orlosup během prvních 6ti let prochází barevnou proměnou z ročních, téměř zcela hnědých ptáků, přes 2-3 leté , kterým postupně přibývá bílého opeření na krku, břiše a hlavě. Dospělý pták má spodek těla bílý, křídla zespod tmavá a svrchu ocelově šedá se světlejšími ostny per. Navíc při koupání a popelení získávají různý odstín béžové až oranžové barvy ze železité vody místních hor. S pomocí pozorovatelů s dalekohledy a porovnáním fotografií jsme později odhadli , že se dnes dostavilo více jak 200 supů bělohlavých, 22-24 supů hnědých a 15-17 orlosupů. Zvláště u supů hnědých, kterých je v této oblasti evidováno pouhých 32 jedinců, jsme měli opravdu štěstí. Zatímco se supi postarali o většinu masa a šlach, orlosupi pak uklidili i kosti. Pokud by zde člověk zemřel, za pár minut by z něj nezůstalo vůbec nic a jak jsme později zjistili ze zpráv i takový případ se stal.
Přes 50 hodin v krytech během 6ti dnů na 3 lokalitách. Až poslední dva dny přinesly kýžený výsledek, pozorování a fotografie orlosupa bradatého z bezprostřední blízkosti, jejich životní projevy a zvyky. Sledovat tohoto dravce s rozpětím téměř 3 metry bylo nezapomenutelným zážitkem a o to víc, že se jednalo o volně žijící jedince..


8

Orlosup bradatý | Lammergeier | Gypaetus barbatus

 


Něco málo k pozorovaným mrchožroutům:   

Sup bělohlavý (Gyps fulvus)  je velký sup větší než evropští orli s výškou až 110 cm a rozpětím křídel  až 265 cm. Obývá jižní části Evropy (Srbsko, Chorvatsko, Řecko, Krétu a také Izrael) v mnoha desítkách jedinců, přičemž 90% populace žije ve Španělsku. Dospělí množící se jedinci jsou rezidentní, mladí jedinci kočují na jaře až do Francie a dále do západní Evropy, na podzim pak do západní Afriky. Někteří jedinci mají výrazné barevné značení na letkách, aby byli snadno poznat dalekohledem a jedinec označený ve Španělsku byl pozorován až v Senegalu. Běžně zalétají na několik dnů do Maroka. Samice snáší jen jedno vejce a po přibližně 50ti dnech se líhne mládě, které zůstává na hnízdě až 5 měsíců.  Sup jsou schopen hladovět během období, kdy je bezvětří a deštivé počasí, pokud se však dostane k potravě, je schopen do volete nacpat až 6 kg masa.

Sup hnědý (Aegypius monachus) byl donedávna mizejícím druhem, v současné době se vyskytuje hojněji jen ve Španělsku, kde žije asi několik desítek párů. Dalších několik málo desítek žije na Kavkaze a v Turecku a také na Balkáně a středomořských ostrovech. Je to největší dravec v Evropě, celý tmavohnědý, s rozpětím křídel až 285 cm. Obývá otevřené pouštní a polopouštní krajiny, živí se mršinami, dokáže ovšem lovit oslabenou menší kořist.

Orlosup bradatý (Gypaetus barbatus) se ve dvou subspeciích vyskytuje v Evropě, Asii a Africe. Jde o dravce s poměrně úzkými křídly s rozpětím téměř 3 metry a výškou okolo 120 cm. Orlosup obývá ostrůvkovitě především vysokohorské oblasti, v zimě pak sestupuje níže do údolí. Žijí na třech kontinentech ve výškách obvykle okolo 2000mnm. Často obývají pusté, skalnaté oblasti, se srázy a soutěskami s výhledem na pastviny a louky položené níže. Potravou jsou až z 85% kosti, maso a zbytky kůží jsou důležité především v období krmení mláďat. Díky vysoce kyselému obsahu žaludku jsou schopni kosti strávit během 24 hodin a to i pořádné kusy, 10 cm v průměru a až 4kg těžké. Osvojili si důmyslnou techniku rozbíjení velkých kostí o skály. Vynesou vybranou kost do cca  50 až 100m výše, odkud ji pustí na pevnou skálu. Kost se roztříští a orlosup se dostane k výživnému morku.