Madeira 2009 - I.část

Část první...

Makaronézie a její nejdostupnější představitel - Madeira - mi prostě svým půvabem učarovala...tak jsme vyrazili doprozkoumat, co jsme na minulých pobytech nestihli. Kdo si myslí, že po týdnu ostrov pozná i přes jeho relativně malou rozlohu (díky jeho členitosti působí mnohem větším dojmem) tak je naivní. My tam byli potřetí a kdo ví, zda naposled..

Tipy na fotografování rozdělím do kategorie krajina  a  avifauna  

Madeira je velmi členitý ostrov sopečného původu s jedněmi z nejvyších útesů na světě, takové Cabo Girao se svými 580m kolmo k mořské hladině je až dech beroucí. Pokud bych tedy měl začít od mořského pobřeží, tak pojďme na západ, na místo zvané:

PONTA DO PARGO (>>>klikni  zde) 

Krajina

Nezápadnějí místo ostrova s majákem a 300 metrovými, téměř kolmými útesy. Můžete si zajít až tak daleko k okraji, že budete opravdu pár cm od hrany 300 metrové propasti. Doporučuji si lehnout a vystrčit hlavu za okraj útesu - stojí to za to. Pokud si počkáte na západ slunce a vyjde Vám počasí, budete svědky kouzelné podívané na sluneční kotouč, nořící se do oceánu. Vemte si sebou láhev dobrého madeirského vína, foťák a kumulace zážitků je zaručena.
Útes je lepší fotit na jaře, kdy je pokryt bohatě kvetoucí vegetací. Hlavně hadince s jejich modrými stvoly vytváří skvělé popředí pro dramatické záběry pobřeží. Bohužel, mě nevyšlo až tak počasí, proto snímky berte hlavně jako dokumentační. Podél celé hrany útesu se dá nalézt spousta fotogenických průhledů, nikde žádné ploty a tak je třeba určitá opatrnost, pád do takové hloubky by nikdo nerozdýchal.

Na podzim už není místo tak atraktivní, vegetace je hodně vyschlá i přes časté deště. Přesto stojí maják na nejzápadnějím místě Madeiry za návtěvu v kterémkoliv období.

Avifauna

Nejčastěji se zde potkáte s Linduškou kanárskou Anthus berthelotii, Kání lesní Buteo buteo harteri, Kání bělochvostou Buteo rufinus, Poštolkou obecnou Falco tinnunculus, Poštolkou rudonohou Falco vespertinus, Orebicí rudou Alectoris rufa, Dudkem chocholatým Upupa epops, Pěnicí brýlatou Sylvia conspicillata a větším množstvím stehlíků, kanárů a konopek obecných.  Ze vzácnějích druhů se vyskytují i např. Mandelíci hajní Coracias garrulus nebo Kukačky chocholaté Clamator glandarius

Káně lesní (cestou na Ponta Do Pargo)

Poštolka rudonohá (Ponta Do Pargo)

Orebice rudá (Ponta Do Pargo)

Seznam v lokalitě registrovaných druhů + vlastní pozorování:

 Bělořit šedý
Čáp bílý
Dudek chocholatý
Hrdlička divoká
Káně bělochvostá
Káně lesní
Konopka obecná
Křepelka polní
Kukačka chocholatá
Linduška kanárská
Mandelík hajní
Orebice rudá
Pěnice brýlatá
Poštolka obecná
Poštolka rudonohá
Rorýs domovní
Rorýs jednobarvý
Rorýs šedohnědý
Rorýs velký
Skřivánek krátkoprstý
Skřivánek menší
Stehlík obecný
Vlaštovka skalní
Vrabec skalní

 

Na mořské ptáky je místo příli vysoko nad hladinou moře. Druhové zastoupení se mění podle ročního období, zimující druhy se začínají objevovat již začátkem října.

V lokalitě je vhodné pobýt minimálně celý den. Lindušky jsou k fotografovi poměrně vstřícné, poštolky posedávají na sloupech a drátech el.vedení a vyfotit je lze lépe z auta než jakkoliv jinak. Maják má zahradu, kde je velká šance na pěvce. Místo je velmi dobré hlavně pro pozorování...

Nedaleko se nachází ještě jedno zajímavé místo : Achadaz Da Cruz  >>> klikni ZDE

Je to jediné místo, kde se lze dostat v této oblasti  z útesu k pobřeží. Ovšem nikoliv cestou, jak by se dalo předpokládat, ale poměrně historickou kabinkovou lanovkou s jedinou kabinou. Nástupní a výstupní plochy jsou jediná kotevní místa na trase, takže pokud se rozhodnete k jízdě ,  vychutnáte si volný pohyb kabiny podél útesu s převýšením 300 metrů bez jediného sloupu. Lanovka není zrovna nejnovější, narezlé nosníky a celková ošuntělost důvěru nevzbuzuje, ale k pobřeží vás za  euro doveze. Provoz končí v 18.00 a pokud se zdržíte, naštvanej lanovkář používá lodní houkačku k upozornění, že to myslí s odjezdem opravdu vážně. Na pobřeží je naučná stezka, nikde ani noha, sem tam políčko. Lanovku primárně používají místní k práci na políčkách a mám vážné podezření, že se celá záležitost tváří jako turistická atrakce jen kvůli dotacím z EU.

Západní návětrné pobřeží je poměrně bouřlivé, třímetrový příboj není vyjímkou a nabízí se tak možnost fotografovat vlny proti zapadajícímu slunci a každopádně stojí za návštěvu!