Za orlosupy do KwaZulu Natal

Plán navštívit  provincii KwaZulu Natal v JAR uzrál někdy v létě minulého roku, kdy se podařilo zajistit místa v krytu pro pozorování supů kapských a orlosupů bradatých v Dračích horách (Drakensberg) na hranicích s Lesothem. Dračí hory jsou právem zahrnuty do  Světového dědictví UNESCO pro jejich mimořádnou přírodní i kulturní hodnotu - více než 550 skalních úkrytů skrývá přes 30 000 prehistorických nástěnných kreseb.

První část akce byla zaměřena na dravé ptáky a i proto jsme se cestou zastavili v African Bird of Prey Sanctuary.  Vidět zblízka monumentální africké orly  spolu se sovami na jednom místě stojí za to i když jsou v klecích. Ketupa Pelova (Pel's Fishing Owl) mne úplně dostala...  S některými dravci se  i létá, bohužel, my se trefili přesně do polední přestávky. Každopádně, pokud budete v této části světa, zastavte se zde.

Drakensberg nezklamal, nádherný, úplně jiný kus Afriky. Nikde nikdo, jen monumentální hory, africká subalpínská vegetace, strdimilové ... a ticho. V noci nabízelo africké nebe díky průzračnému vzduchu nezapomenutelné hvězdné divadlo.

Chtělo to ještě jeden den na pořádný trek po horách, stojí to za to.

Zajímavostí byl výskyt největších a nejmenších afrických opeřenců na stejné lokalitě. Pohled na strdimila malachitového Nectarinia famosa  a supa kapského Gyps coprotheres  byl přinejmenším  pozoruhodný.

Dalším z cílů bylo fotografování psů hyenovitých, nosorožců a jako vždy i afrických koček. Tomu se také podřídil výběr dalších navštívených míst v oblasti mezi Ithala game reserve a Hluhluwi. Něco se povedlo méně, něco více, celkově myslím, že se akce povedla. 

Poprvé jsem sebou do Afriky vzal drona. DJI Phantom 3 Advanced. Dokonce jsem ho dovezl zpátky, neuletěl, ani jsem s ním nehavaroval i když to někdy bylo díky větru o fous a ani mi ho nesetřelila protipytlátská hlídka.. o tom blíže v některém z následujících článků.

Celou cestu jsme koncipovali jako selfdrive - půjčeným 4x4 Fordem 2,2 Ranger double cab jsme najezdili kolem 1300 km, potíže se nám vyhnuly. Jízda vlevo bez automatu byla pro Jirku zprvu oříškem, místo blinkrů nám pořád jeli stěrače, ale po čase si vše sedlo. Moje maličkost dělala navigátora, pomocníkem nám byla aplikace Maps.Me, free offline navigace. Ondro, díky za tip. 

Auto se osvědčilo. Jak jinak bychom dostali zdechliny na vrchol skalní římsy ? Pravděpodobně se naše další cesty po Africe (pokud to jen půjde) budou odvíjet tímto způsobem - cesta povede za konkrétním druhem, po vlastní ose a mimo drahé lodge.  

Kgalagadi volá :) ...