Ledňáček pobřežní - fantom mangrovový
Z 18ti druhů afrických ledňáčků jsem doposud potkal méně než polovinu. Jedním z druhů, který se dá potkat pouze v pobřežním pásu Indického oceánu, je Ledňáček pobřežní, Halcyon senegaloides, Mangrove kingfisher.
Vzhledem je velmi podobný ostatním zástupcům rodu Halcyon, patří tedy mezi "woodland kingfishers" - lesní ledňáčky a je snadno zaměnitelný s Ledňáčkem senegalským Halcyon senegalensis - Woodland kingfisher. Rozdíly jsou opravdu drobné - nejdůležitějším rozlišovacím znakem je barva zobáku. Zatímco Woodland kingfisher má horní část zobáku červenou a spodní černou, Mangrove kingfisher má zobák celý ostře červený.
Ledňáček senegalský
Ledňáček pobřežní
Oba druhy se obvykle nevyskytují na stejných lokalitách ( v severní části Mozambiku se výskyt překrývá a může docházet k vzájemnému křížení. Hanmer 1984a, <online>) , Mangrove kingfisher se adaptoval na život v pobřežních lesích a vyskytuje se v pobřežním pásu v blízkosti vod cca do 20 km od pobřeží a to od jižního Somálska přes Keňu a Tanzánii až do Jihoafrické republiky. V létě preferuje břehy lesních řek a potoků nebo lagun v okolí pobřeží, v zimě se sdržuje v mangrovech nebo obřežních porostech. Ač patří mezi lesní nebo savanové ledňáčky, kteří se živí hlavně různými drobnými obratlovci, ledňáček pobřežní využívá vše, co mu pobřežní, přílivem poznamenené území a vodní toky nabízí: ryby, krevety a korýše, všudepřítomné kraby a drobné obratlovce..
Na březích řeky Wami byl ledňáček pobřežní více slyšet jako vidět...ač je poměrně pestře zbarven, ve větvích pobřežní vegetace není vůbec vidět. Pouze hlasitým voláním dává o své přítomnosti vědět. Mělo mne varovat, jak se průvodce zatvářil, když jsem bakšiš podmínil nalezením ledňáčka, very, very shy...jsem se dozvěděl. Nicméně chlapci se snažili. Musím se ale zmínit, že poprvé byli v člunu s námi i další lidé - já na ně nějak zapoměl...ke konci plavby byli už dost nepříčetní. Jak jsem se posléze dozvěděl, otylá paní s otylým pánem (netuším odkud, ale hudrovali anglicky) spěchali na oběd a brzy vyčerpali svou míru asi anglické slušnosti, protože když jsem několikrát vrátil člun ve snaze dostat se k ledňáčkovi, ukrytém mezi větvemi alespoň trošku rozumně, už hudroval dost nakrkle. Loď jsme museli otočit zrovna u jediného dost vysokého břehu, kde hnízdili vlhy malé, rybaříci a ledňáček kápový - otylý pán prohlásil, že má hlad. Nevěřil jsem vlastním očím, pokus jsem zadusil v samém zárodku a opět tím vylepšil přátelskou atmosféru na člunu. Pak se prý paní přihodila nějaká střevní příhoda na cestě zpět, ale zrovna jsme objevili hnízdo snovače černobřichého - Euplectes nigroventris - Zanzibar bishop - který není zrovna běžný, tak jsem zastavil jeep. Chlap zbrunátněl, cosi řval, já na něj dělal pssst :) a šel jsem fotit. Měl jsem na to 15 sekund a i tak myslím, že za tak krátkou dobu prodělal malou mozkovou příhodu. No veselice.
Opět jsem si ověřil, že NIKDY nejedu na podobné akce s nefotografy, kteří nejsou minimálně členy rodiny. Nasraní jsou nakonec všichni, protože mít u bishopa k dispozici 30 minut, zas by to bylo o něčem jiném. Průvodce to bavilo, konečně někdo projevil zájem nejen o "hippo" a "crocodilles" :) ..
Nevím, co se o nás povídalo, ale už s námi nikdo nikam nejel, jeep i člun jsme měli sami pro sebe.
Druhý den jsme jeli sami speciálně na ledňáčka a vlhy k břehu s hnízdními norami. No, opět smůla, v okamžiku, kdy jsme dorazili k hnízdišti, tak se zatáhlo a přišla průtrž mračen, z focení nebylo nic. Ledňáček kápový i přes to, že jsme našli obsazenou noru a krmil, se nepříbližil za 40 minut na víc než 30metrů, loď jsme zakotvili tak akorát, ticho, bez motoru..vše marné.
Prostě africká příroda, i když mnohem rozmanitější, není zoo, dělá si co chce a je to hlavně o štěstí. Vysněné fotografie ledňáčka s uloveným krabem se holt nekoná. Korunu všemu nasadila příhoda ze Zanzibaru. Jednou jedinkrát jsem nechal fotobatoh v lodgi a jeli se půjčeným autem podívat na rybí trh do vesnice na opačné straně ostrova. Tak se tak procházíme, když koukám a na osamělé větvi (!) cca 8 m daleko, v zapadajícím slunci (18:00), v úrovní očí a s tmavozeleným pozadím sedí ledňáček pobřežní jako přibitý. Nakonec jsem se musel smát ..natočil jsem si ho malým kompaktíkem pro budoucno. Další pravidlo: nikdy nikam nechoď bez výbavy, za prvé ji nikdo neukradne a za druhé nikdy nevíš, co potkáš. Druhý den jsem pelášil na stejné místo a ani náhodou.
V podstatě mám tedy 3 záběry ledňáčka pobřežního a víc jich v dohledné době nebude. Do pobřežních oblastí se dlouho nevrátím, další expedice směřují do vnitrozemí, do zimbabweského Hwange a na řeku Chobe (Botswana)...
Na závěr minutové video pro představu, jak to v ústí řeky po opadnutí přílivu vypadalo. Jedno velké bahniště se zlatým hřebem na konci. Na wildlife jedině s kompaktem :)
