Hwange - v zemi slonů a zoborožců

30 - 40.000 jedinců - to je odhadovaná sloní populace v jednom z největších afrických národních parků  a tím největším v Zimbabwe, NP Hwange.  Na   14 651 km2 (zhruba polovina rozlohy Belgie) je evidováno 106 druhů savců a přes 400 druhů ptáků. Hwange právem dnes patří mezi top ten parky v Africe.

mapa parku

NP Hwange vznikl na území bývalé královské lovecké rezervace Mzilikazi. Příchod bílých lovců v 19.století ale znamenal výrazný úbytek zvěře a až rhodéská vláda, za účelem omezit vybíjení zvěře v jinak nehostinné, písečné a zemědělsky nevyužitelné krajině, prohlásila území v roce 1928 za rezervaci, známou pod jménem Wankie. Ochrana zvěře, hon na pytláky, ale hlavně čerpání vody do vodních nádrží  v době sucha umožnilo udržet zvířata ve vyhrazeném území a tak zajistit jejich přežití dodnes.

V této části Afriky prší od poloviny listopadu do poloviny dubna, kdy je nejlepší čas na pozorování ptáků, naopak nejvhodnější období pro pozorování zvěře je v době sucha - červenec až říjen, kdy opadává listí a krajina i klima trochu připomíná podzimní měsíce v Evropě - mopanové a teakové stromy se barví do oranžovohnědé a ranní teploty klesají až k nule.

Zvěř se stahuje k vodním nádržím, do kterých je dieselovými nebo solární elektřinou poháněnými čerpadly voda dopravována z vrtů hlubokých kolem 70 metrů a právě napajedla byly jedním z důvodů naší návštěvy tohoto parku.

dieselové, historické, ale funkční čerpadlo...

Za základnu jsme zvolili Hide safari camp, ležící na východním okraji parku.

Informace dostupné z internetu, YouTube a např. Animal Planet slibovaly přístup, který nám měl zajistit šanci na slušné snímky... Předně je třeba říct, že ubytování bylo perfektní, turistů minimum, za dopoledne jsme potkali jedno - dvě auta, atmosféra komorní a každá chajda měla výhled orientován na osvětlené napajedlo, kde se celý den a hlavně noc něco dělo.  Bezpečnost, alespoň pocitově, byla díky ubytování v divočině mimo jakékoliv město vysoká, fotovybavení i věci kromě dokladů a peněz jsme běžně nechávali v chajdě. Bez problémů. V ceně byly veškeré aktivity a jeep jsme měli také jen  pro sebe, potud bezva. Jen té zvěře bylo o dost méně, než v co jsme doufali a hlavně - i když v koncesi byl oficiálně offroad povolen, nepraktikoval se. V parku byl pohyb povolen pouze po cestách a odbočit do volného terénu nebylo povoleno. Ve výsledku jsme byli tedy odkázáni víceméně na štěstí a žádné hledání nebo stopování zvěře se nekonalo.

V rezervaci po období dešťů zůstalo pořad ještě vody dost. Zvířata byla  rozptýlena po území parku a nebyla tak odkázána na několik posledních napajedel. Tragický byl den první, kdy jsme toho viděli opravdu minimum a někteří začínali propadat malaronové depresi. Že není situace úplně normální, nám potvrdilo i zaříkávání šéfky kempu při prvním briefingu: we do NOT guarantee, that you will see animals...Nicméně dny následující byly lepší.

Jako průvodce jsme vyfasovali mlaďocha bílé pleti, který na nás jistě nezapomene. My na něj také ne :) 2 dny trvalo, než jsme zjistili, že od něj nemůžeme čekat nic jiného, než jakž takž bezpečnou dopravu po parku. Co zbývalo než ho trochu vycvičit... Troufám si říct, že si nyní do životopisu status "skilled photography guide" klidně dát může :). Taky jsme mohli vyfasovat vyfešákovaného kolegu, který jakoby z oka vypadl Krokodýlovi Dundeemu kříženému s kovbojem.

Takže to, co ze začátku vypadalo nevalně, se ke konci ukázalo užitečné. Pokud jsme opravdu nedělali vylomeniny ( a to my ne) tak se nám snažil vyjít vstříct a ke konci už slušně spolupracoval.

Start každé ranní game drive byl 6:30~45 a délka nebyla omezená, takže návrat do kempu kolem 11:30 byl pravidlem. Opulentní snídaně jsme oželeli snadno, kafčo a kousek žvance stačil  až do oběda.  Odjezd na odpolední game drive byl okolo 15:00 s návratem za tmy. Denní vstupné do parku činilo 20 USD / osoba.

Za zmínku stojí noční a ranní teploty. Ráno byla fakt kosa. Teploměr ukázal po rozednění 5 °C a to není teplota zrovna ideální do otevřeného jeepu. 5 triček, mikina a šála, deka a slivovice..stejně byla zima. V noci nás příjemně překvapil pořádný termofor v posteli, který vydržel horký až do rána, horký byl opravdu až až - odnesl jsem to pořádnou spáleninou a nejenom já. Když jsem ten puchýř viděl, jako první mne napadlo, co jsem to zas chytil...:)

Sloni, sloni a sloni. Kdo si chce se slony užít, ať zamíří do Hwange. Jednotlivci i skupinky se v tichosti vynořují z lesa a hlavně v odpoledních hodinách míří k napajedlu, aby do  sebe nasáli denní dávku 100 ~ 180 litrů vody. Pohled na ně je opravdu úchvatný...ve večerních až nočních hodinách se u napajedla střídá jedna skupinka za druhou, pořád je co sledovat. A také se pokoušet vyfotit. Slušné noční snímky se však povedly až Ellephant Valley lodge, v Kasane forest res., na konci pobytu. Žirafy, pakoně, impaly, antilopu vranou,kudu, zebry a mnohé další  druhy lze potkat běžně u napajedla. Z predátorů jsme měli kliku na levharta jihoafrického a šakala čabrakového, pářící se lvi zalehli do vysoké trávy cca 150m od cesty a protože offroad nebyl dovolen, tak jsme viděli prd.

O tom, že v parku zvířata jsou, není třeba pochybovat, jen je třeba přijet ve správný čas. Konec srpna a začátek září by mohlo být  to pravé období, kdy voda zůstává již jen v čerpaných napajedlích a kumulace zvěře okolo bude vysoká.  I tak se něco povedlo, pobyt jsem si až na tu ranní kosu  užil. Každopádně, je to další osobní zkušenost s NP. Příště už jen do soukromé koncese se stopařem.

>>> příště: Chobe NP a tlačenice u lvů