Chobe - řeka slonů

Řeka Chobe, pramenící v Angolských horách na svazích hory Tembo, je doslova hraniční. Nějaké hranice vymezuje téměř po celou délku svého toku - v horní části Angoly se Zambií, poté protne namibský Caprivi strip a tvoří klikatou hranici mezi Botswanou a Namibií až do soutoku se Zambezi. Na své cestě protéká nebo tvoří hranici celkem šesti národních parků a dala jméno i prvnímu NP v Botswaně - NP Chobe.

K Chobe jsme se přesunuli ze Zimbabwe cestou přes Viktoriiny vodopády. Absolvovali jsme nezbytnou byrokratickou proceduru na hranicích a ubytovali se ve dvou zařízeních - Chobe River Lodge a Elephant Valley Lodge. Již cestou do první destinace byla patrná vyšší úroveň Botswany, silnice a okolní infrastruktura působila o řád lepším dojmem a hromady sloního trusu v okolních polích napovídaly, kdo je tady dominantním zvířecím druhem.

Sloni,sloni, sloni a také turisti, turisti a turisti.

Když jsme itinerář cesty dávali dohromady, cena za akci strmě nastoupala do výšin, kam se jen zřídkakdy podívám. Byla nutná optimalizace a tak místo ubytování v Chobe Game Lodge - jediné lodgi v parku, jsme zakotvili v Chobe River Lodgi, kousek od Kasane. Tušili jsme předem, že uvidíme asi safari turistiku v tom nejmasovějším provedení a naše tušení bylo správné. Lodge je zařízená na rodinnou a skupinovou dovolenou, nabízí desítky pokojů a v době našeho krátkého pobytu praskala ve švech. Nechci nic kritizovat, každý má právo na to, aby si svou dovolenou užil podle svého. Pro mne prostě hromadně organizované akce nejsou to pravé, v Africe je to děsná zkušenost a podobnému druhu zařízení se vyhnu zdaleka i kdybych měl zaplatit dvojnásobek. Ale pozor, lodge byla perfektně zařízená a vše splňovalo evropské standardy a za na Afriku slušné ceny, takže kdo si potrpí na kvalitní ubytování a nevadí mu davy německých turistů-důchodců, fronty na jídlo a absolutní nezájem účastníků safari o přírodu, tak mohu tuto lodge jen doporučit.  Lodge nabízí i rozlehlou zahradu, kde se nějaké ty fotografické příležitosti také daly najít.. Každá lodge je samozřejmě důl na peníze a tato není vyjímkou, právě naopak - všechny aktivity nad rámec zakoupeného balíčku jsou až nechutně drahé.

Našim potřebám mnohem více vyhovuje skromnější ubytování ve stanových, ale plně vybavených lodgích, kde je pocit z pobytu v buši za nočního doprovodu hyen, paviánů, lvů a slonů mnohem autentičtější a pro mne osobně se jedná o maximální míru komfortu, kterou jsem ochoten zaplatit, vše lepší je  již zcela zbytečné. Elephant Valley Lodge, ležící kdesi v Kasane Forest, mně osobně tedy plně vyhovovala, dá se říct, že vším - existencí napajedla, kde se pořád něco odehrávalo, ubytováním i slušnou kuchyní, minimem turistů a hlavně přístupem průvodců - ten náš sice často kroutil hlavou, ale  byl zkušený a spolupracoval k naší naprosté spokojenosti, což nebylo snadné. Jediným negativem byla cca 30minutová cesta do parku a v otevřeném jeepu byla ráno fakt kosa. 

V parku je opravdu přetlak a tak chápu omezení pobytu jen na 3 hodiny.. jinak by se tam nedalo hnout a chudáci zvířata. Snad to bylo způsobeno hlavní sezónou a jindy je tam klid, ale tohle bylo trochu nad naše chápání. Tlačenice u predátorů, pokud se nějaký objevil, byla hlavně na začátku znechucující, o nějakém zájmu pasažérů v jeepech o přírodu nemohlo být řeč. Číňanů a dalších asiatů méně než v Masai Maře, ale i tak víc, než bych si tu přál vidět...s průvodcem z Elephantu jsme si rychle kápli do noty, vyráželi jsme brzy a v parku byli první, tedy když první hordy nájezdníků (jinak to nazvat nelze) dorazili, my už svou 3hodinovou (často přetaženou) povolenou dobu vyčerpali a vraceli se zpět. Taky díky tomu se nám podařilo nafotografovat i pár snad zajímavých fotografií.

Aktivity jsme měli rozděleny na ranní game drive a odpolední boat cruise. Lodge má k dispozici menší motorový člun a měli jsme ho jen pro naší potřebu, tedy luxus nad luxus. Co jsme dělali při hledání ledňáčků, to by nikdo z nefotících pasažérů dlouho nevydržel :) .  Na vodě je stejný provoz jako na souši, vidět bylo možno vše,od motorových člunů pro několik pasažérů po plovoucí autobusy pro desítky turistů. Lodě se proháněly různě po řece, ty největší uprostřed, menší čluny blíže k břehu.

Mladý kapitán

Protože jsme měli zaplacenu (bylo to v balíčku, nedalo se jinak) i jednu plavbu parníkem,  tak jsme se zařadili mezi dav turistů a nastoupili na parník. O tom, jak jsou tyto "výlety" pojmuty svědčí i to, že sedátka po obvodu paluby byla otočena zády k řece, čelem dovnitř.  Takže koukat se na turisty, v žádném případě z lodě ven! Jasně, že jsme si je otočili a po nás i zbytek asi 90ti lidí..ale to nebylo vše. Jéňa Bartík (18 let) naklusal za "kapitánem" parníku a začal ho navigovat, kam má jet. Kdo neviděl, neuvěří. Vrcholem byl návrat, kdy Jéňa parník zastavil s tím, že budou všichni fotit sunset se slony v popředí. Je úžasné, jak snadno se dá vyvolat davové šílenství. Když parník místo toho, aby zamířil k večeři, zastavil s tím, že teď se bude fotit SUNSET with ELEPHANTS, všichni po vzoru několika českých magorů popadli své foťáky, mobily, IPady, kompakty a sypali to, co jim jen karty dovolily. A pak se s úlovky chlubili navzájem... Ještě dnes se musím smát, když si na to vzpomenu... až když se sluneční kotouč zanořil za řeku Chobe, Jéňa povolil návrat na základnu. Dojeli jsme skoro  za tmy...

Nebylo to úplně ono

V parku i na vodě je zvěře dost a rozhodně je co fotografovat. Samozřejmě převažují sloni afričtí. Na břehu řeky lze obykle potkat různě početné skupiny, hlavně  se slůňaty, dospělí samci byli rozptýleni po ostrůvcích uprostřed toku, kam se přebrodili napást. Ostrůvky si oblíbila i malá skupinka hrochů obojživelných a buvolů kaferských, na březích se střídali býložravci, velmi často byly k vidění žirafy angolské, různé druhy antilop,sem tam prasata bradavičnatá. Dál od břehu jsme konečně narazili i na pářící se lvy (byli jsme u nich první, tak se dalo fotit), levhartici s mládětem, zahlédli jsme i párek medojeda kapského... bohužel, na offroad jsme mohli opět zapomenout a tak se nám medojedi po chvíli ztratili v buši.

Avifauna mi trošku připomínala Modrý Nil v Ugandě..hlavně srostloprstí (vlhy, ledňáčci, vousáci) a vodní ptactvo - brodiví, dlouhokřídlí, vrubozobí...

My měli na Chobe 4 dny a pohybovali jsme se pouze v malé oblasti tzv.Chobe Riverfront u Kasane. Důvodem byla snaha maximalizovat příležitosti a spojit tak řeku s parkem. Bohužel, snadná dostupnost oblasti a plná sezóna byly důvodem nechutného davu turistů, jinak zvířat je v parku dost a dívat se je na co. Jen ty lidi je třeba nevnímat...

Příště doplním snad krátký videosestřih. Fotografie jsou částečně vybrány z galerií jednotlivých druhů, kam je postupně přidávám, jak je zpracuji.