Botswana s kamarády aneb saturace zvířaty

Nemluv pořád o té Africe a vem nás tam...jsem už slyšel od kamarádů mnohokrát. No tak jo, pojedeme do Botswany, k řece Khwai a do Savuti. Ale po mém...budeme hledat zvířata, vstáváme ráno za tmy, jezdíme a vaříme si sami. Spíme na autech, připravte se na africký pískový offroad.  Na druhou stranu budete africké přírodě tak blízko, jak to jen jde. OK? Tak jo...

I když jsou účastníci dobrodruhové, přeci jen jsem zažil, že blízký kontakt s divokými zvířaty může člověka rozhodit a zjistí, že se vůbec necítí komfortně. Jedna věc je sledovat stádo slonů z auta a něco jiného je mít chobot ve stanu...byl jsem docela zvědav, jak to dopadne.

Kde zůstaly kufry ?

Po příletu do Maunu první zádrhel - kufry všech mimo mne zůstali v Dubaji. Což byl dost problém vzhledem k napnutému itineráři. No nic, mě kufr přiletěl, měl jsem totiž jinou letenku vzhledemk odlišnému programu skupiny. Tady máš kraťasy, tričko...nějak jsme se podělili. Druhý den čekáme, zda dorazí, tak pořád ne, Robert domlouvá záchranu kufrů přes místního zaměstnance Mack Air a  vyrážíme k řece Khwai, další ztracený den není možný...Kufry naštěstí druhý den opravdu dorazí a chlapík je zvládnul jak vyzvednout, tak v pořádku dopravit cca 150km do vesnice Khwai.

Khwai, zelené oáza v písku

Koncese NG19 vede podél řeky Khwai těsně za severní bránou Moremi Game Reserve a  dotýká se severovýchodního okraje oblasti delty Okavanga. Malou koncesi  vlastní a provozuje komunita v nedaleké vesnici Khwai. Podél severního břehu úzké řeky funguje několik  jednoduchých kempů ve smyslu "tady parkuj". Plac pod stromem. No jo, ale kde, když zaplacený campsite je obsazen ? Overbooking ? V Africe je nutno improvizovat téměř pořád. Našli jsme náhradní místo k přespání a zbytek řešili další dny. Honza byl sice po ostré kritice zástupců komunity krátce zatčen, ale obratem propuštěn, tak vše dopadlo OK.  V nedávné době bylo postaveno i několik samostatných toalet včetně sprchy, vše funkční, jen vzhledem k volnému pohybu zvířat v oblasti ne úplně kdykoliv dostupné.  

Samotná řeka velmi zřídka vysychá a je magnetem pro zvěř procházející mezi Moremi a národním parkem Chobe na sever. Je to krásná oblast, která má výhodu snadné dostupnosti 4x4 camperem z Maunu a také je to bezva zastávka mezi Moremi a Chobe.
Řeka Khwai je nejbližším zdrojem vody pro stovky zvířat, která se pohybují v mopanových lesích  mezi Moremi a Chobe a zejména v suchých zimních měsících je plná žíznivích slonů, takže o blízké kontakty není nouze. 

Koncese není rezervace

mezi další výhody oblasti patří i volnější režim. Pro fotografa ideál, možnost vystoupit z auta k nezaplacení. Samozřejmě opatrnost je vždy na místě a riziko je vždy přítomné, už jsem zažil lva na druhé straně keře, u kterého jsem se akutně musel vyčurdit..(Kgalagadi). Offroad ale není dovolen a ani není třeba, oblast je protkaná sítí pískových cest (4x4 nutné) , která vedou ke všem hlavním a zajímavým místům.      

Večerní stejkování

patří k selfdrive safari stejně jako několik krabic kvalitního červeného. Krátce před příletem platila v Botswaně covidová prohibice, což nás tedy dost rozhodilo, ale omezení byla ukončena cca 3 týdny před příletem, takže korby a ledničky Hiluxů se naplnily jak krabicemi jihoafrického merlotu tak i stejky všeho druhu. Podle obsahu vozíků jsem sice nabyl dojmu, že něktěří účastníci v Botswaně chtějí zůstat měsíc, ale oni to fakt všechno sežrali za týden. Mazec.
Stejkování pod hvězdami v otevřené africké divočině, za zvuků savany, volání lva nebo hyen patří k nezapomenutelným zážitkům. Občas z křoví problesknou oči, občas projde okolo slon nebo se z řeky ozve hroch, v trávě slídí serval nebo kousek od ohně zařve levhart. Spát jsem chodil jako poslední, tohle si umím užít.

Já si myslím, že lvi v Africe nežijí, to bych je už viděl  (© Oťas)

Ráno se vstává za tmy, za zvířaty se vyráží za rozbřesku. Chlapi zvládli složení i rozložení stanů v bravurně krátké době, takže zdržování žádné, teď už jen něco najít, potkat, vypátrat. V oblasti Khwai je všechno. Jen je třeba mít trochu kliku. Nejsme v ZOO ! Levharta jsem opět nepotkal, ta skvrnitá potvora se mi už 6 let vyhýbá. Lvů jsme si užili až v Savuti. Ale i tak myslím slušné skóre za těch pár dní - viz foto. Osobně mám největší radost ze servala, který se hezky vyportrétoval na mé samodomo fotopasti.

Savuti krátce po požáru

Nebyl to hezký pohled. Krajina vyprahlá, spálená, černá. Během příjezdu do kempu to nevypadalo vůbec dobře. Projíždeli jsme částí savany, která lehla popelem. Zvířata nikde, sem tam osamělý slon. Z některých míst se ještě kouřilo...No...naštěstí se požářiště postupně měnilo v suchou savanu a spáleniště, pokud jsme ho míjeli, už obrůstalo čerstvou trávou, dostali jsme se na místa, kudy požár prošel před delší dobou. Stačil by jeden intenzivní déšť a do druhého dne by to bylo jak na golfovém hřišti...

Napajedla - sázka na jistotu

Okolo napajedel se vždy něco děje, obzvlášť v končícím období sucha. Obvykle jsou zabrána slony, ale napít se přijdou všechna zvířata, hlavně brzy ráno a večer. Lvi nevyjímaje...nakonec jsme jich potkali tolik, že někteří v úvodu nevěřící Tomášové už zase mrčeli, že lvů bylo dost. Kopulující, s kořistí, koťata, portréty. Dobrý. Třešničkou pak bylo buď odrostlé kotě nebo samice caracala, která se ukázala těsně před západem slunce. Ve vysoké trávě a s ubývajícím světlem nebylo caracala vůbec snadné vyfotit, musel jsem přepnout 1DxMkIII na LiveView a fotit trochu krkolomně přes displej.

Kromě pozorování zvířat se účastníci celkem vyřádili při řízení Toyot Hilux v místy dost těžkém písečném terénu.   

Zvířaty jsem plně saturován  byla hláška, kterou Robert akci zhodnotil, takže to dopadlo skvěle.
Závěrečnou tečku udělal scénický přelet Okavanga, stejky na závěr, negativní testy a pak už jen cesta domů... užijte si fotek...