Kamzík horský

« zpět na savci

Rupicapra rupicapra tatrica -- Chamois

Kamzík horský tatranský žije jako původní druh pouze na území Tatranského národního parku (TANAP), tedy na území Západních, Vysokých a Belianských Tater, a také v polské části.
Z geografického pohledu jde o nejsevernější přirozeně se vyskytující populaci kamzíka v Evropě. Podle nálezů kosterních zbytků se kamzík v období poslední doby ledové vyskytoval také v centrální části Nízkých Tater, avšak vyhynul v důsledku přirozených klimatických změn (Obuch 1977, 1981). V dnešní době obývá centrální část Nízkých Tater restituovaná populace kamzíka horského tatranského (dále nízkotatranská populace, oblast výskytu Nízké Tatry).

Kamzíci se pravidelně vyskytují od hranice souvislých porostů kosodřeviny (1200 m n. m.) až po vrcholy tatranských štítů (2650 m n. m.). Mezi jejich oblíbená stanoviště patří travnaté svahy s roztroušenými skalnatými částmi a žlaby. Kamzíci jsou přirozeně plachá zvířata. Proto, když se cítí být ohroženi, např. v případě vyrušování turisty, uchylují se do exponovanějšího skalnatého terénu, který jim poskytuje životně důležité útočiště před nepřáteli, ať už šelmami nebo lidmi (Blahout 1976). S oblibou vyhledávají terénní dominanty a místa na dně dolin, které jim umožňují pozorovat okolí a včas si všimnout nebezpečí. Na svůj biotop jsou výborně přizpůsobeni stavbou těla a chováním. K pohybu v těžkém horském terénu mu slouží speciálně přizpůsobená kopyta a prodloužené zadní nohy (Blahout 1976).

Další info o druhu viz práce Mgr.Pavly Křížové, pro zájemce doporučuji přečíst !

Fotografie jsou z Belianských Tater, bohužel v době místního období dešťů. Výstup k místu jejich výskytu byl poměrně náročným sportovním výkonem, v dešti, bahně a v teplotách okolo 3-4°C, na hřebenech i za silného větru a s převýšením okolo 1000m jsem proklínal každý gram výbavy. Počasí bylo jaké zrovna bylo, v noci dokonce lehce nasněžilo, co už. Prostě červenec... Kamzíci zrovna začínají línat, takže vypadají poněkud zanedbaně...do Tater se plánuji vrátit v srpnu, pokud vyjde čas, určitě se ke kamzíkům do Belianek podívám ještě jednou.