Jozani Forest

Jozani forest nebo správněji Jozani Chwaka Bay National Park je cca 5000 ha původního lesa a zahrnuje typické biotopy od mangrovníky porostlého, přílivem zaplavovaného pobřeží v zálivu Chwaka Bay, přes bažinnatý les po vzrostlý, původní les, kde se nachází 26 endemických stromů a keřů. Vegetace v centrální části parku není zcela závislá na monzumových deštích, díky poréznímu vulcanickému podloží těží z vysoké hladiny spodní vody. Jozani forest leží v jednom z nejníže položených míst na Zanzibaru (0- 31m.n.m), ale  neteče zde žádná řeka.  Rostou zde stromy jako je např. domba (Callophylum inophyllum), které  jsou  až 45m vysoké, přesličníky, fíkovníky a blahovičníky, ale hlavně zde žijí dva endemické druhy primátů, za kterým se vyplatí do Jozani zajet. Prvním je místní ikona wildlife - Gueréza zanzibarská  Piliocolobus kirkii a druhým  Kočkodan bělohrdlý zanzibarský Cercopithecus albogularis albogularis.

V Jozani forest snad dosud někde skrytě přežívá tajemný, dnes již pravděpodobně vyhynulý levhart zanzibarský Panthera pardus adersi , menší poddruh levharta skvrnitého. Sem tam se objeví zprávy, že ho někdo viděl nebo i ulovil, nicméně je na tom asi stejně jako tasmánský tygr...vidět se dá už jen jako vycpanina, nejbližší je v zanzibarském museu. Ale kdo ví. Jisté však je, že kolem roku 1964 byl v Jozani a okolních oblastech poměrně hojný,  ze strany zanzibarského governmentu se však  žádné velké podpoře jeho záchrana netěšila a netěší a pro místní obyvatele je to kozožrout a tedy nepřítel. Pro zájemce odkazuji na web:   The Zanzibar Leopard, anthropology and conservation in Zanzibar. Místy smutné čtení. Doporučuji část o instalování fotopastí nebo odkaz v referencích, strana 61. 

V parku se vyskytují i tři druhy malé antilopy a to chocholatka zanzibarská Cephalophus adersi, chocholatka modrá, poddruh Philantomba monticola sundevalli a antilopka pižmová, poddruh Neotragus moschatus moschatus;  tři druhy poloopic, tzv. bush babies a to komba zanzibarská, Galagoides zanzibaricus, komba ušatá Galago senegalensis a komba Garnettova Otolemur garnettii.

S kombami jsem si užil, jsou to noční tvorové, přes den spí v hnízdech z větví a listí, za to v noci dělají docela virvál. Velikostí se blíží cca kočce a v noci se ozvývají hlasem ne nepodobným dětskému křiku - odtud i anglický název. Naháněl jsem je 3 noci po palmách a stromech na pobřeží, kde jich bylo docela dost. Najít se dali primárně podle hlasu a pak podle svítících očí. A to taky bylo vše, po přiblížení obvykle následoval 5ti metrový skok na nejbližšší strom a byli v čudu. Třeba jindy :).

Nicméně, já jel do Jozani za primáty a to hlavně za endemickou guerézou zanzibarskou.

Tato opice měla na rozdíl od levharta to štěstí, že se stala jakýmsi logem WL ochrany na Zanzibaru a tak její stavy od roku 1966 - cca 200 jedinců - mohly narůst na dnešních cca 2450.     

Na Zanzibaru je vše na prodej a tak se z guerézy stala i turistická atrakce - každá cestovka nabízí "dobrodružný" výlet do pralesa, kde "budeme stopovat vzácné červené guerézy..." ono je to tak, že po jihovýchodním okraji parku vede slušná silnice a že jste na území parku poznáte podle značky "zpomal - přebíhající colobus"  :)..za vstup na celý den do parku zaplatíte 7 USD (leden 2012) a můžete vyfasovat průvodce, pokud budete chtít. Vůbec ho potřebovat nebudete, je to jen a jen další způsob, jak se vám chtějí podívat do peněženky, tak ho nechtějte. Pokud tedy jdete fotit a ne poslouchat naučenou básničku, jen si nechte ukázat, kudy jít, zabloudit se nedá. Poplatek se platí ve stylové recepci, kde se taky vyptají odkud jste a co jdete do parku dělat. Na mou testovací odpověď: "fotit levharta ?" jen pokýval hlavou a vypsal potvrzení. Bylo horko..V parku se vyskytuje asi polovina všech gueréz, z toho několik skupin je opravdu habituovaných tak, že se nechají potahat za ocas..na rozdíl od plachých kočkodanů je focení gueréz pohoda a problém je pouze čas a světlo. Chce to přijet brzy ráno, park otevírá v 7:30 a  modlit se o zataženou oblohu. My to měli poněkud dál, cca 70km a dorazli jsme kolem 9:00, což už bylo pozdě a pralo slunce. Guerézy kolem 11:00 zalehly a bylo po focení... nicméně náhradou byl fakt skvělý zážitek, možnost sednout si na zem a sledovat z bezprostřední blízkosti život tlupy se hned tak nenaskytne.

Guerézy naštěstí byly na fících a tedy docela nízko nad zemí, také často přebíhaly po zemi mezi stromy a já je zkoušel cvaknout alespoň v okamžiku, kdy byly ve stínu stromu s nějakým rozumným pozadím. Bylo cca 35°C ve stínu...jak guerézy zalehly, my prošli ještě pobřežní mangrovy po docela šikovné stezce a pak přes cestu udělali okruh původním, cca 30 a více metrů vysokým lesem, kde jsem zkoušel fotit kočkodany bělohrdlé, kteří byly naopak velmi plaší a připoměli mi nahánění primátů v Ugandě. 

Tyto a další fotografie najdete galerii druhu

pár fotografií kočkodana bělohrdlého zanzibarského:

Tyto a další fotografie najdete galerii druhu

Průvodci jsou spíše na obtíž. Pobíhajícího a polehávajícího fotografa moc nechápou a neustále mají snahu na něco upozorňovat a vyrušovat. Řešením je projít si lokality, kde se opice vyskytují a vrazit mu do ruky 2 USD s díky za služby a poslat ho pryč..v blízkosti parku je i motýlí farma a malá soukromá zoo, ale když jsem viděl na youtube jak to tam vypadá, ani jsem to nezkoušel. Jedná se opět o "local community project" - tedy způsob, jak nějak zaměstnat domorodce. Nic pro mne. Dvouminutová básnička a natažená ruka.

Návštěvu parku mohu jen doporučit, na Zanzibaru je to v podstatě jediná možnost, jak si spravit chuť (spravit chuť = focení zvířat), prales je opravdu nádherný a obvykle turistů prostý. Vegetace je jiná než v rovníkovém pralese, světlá a volnější. Toulání pralesem v Jozani také nabízí na Afriku zajímavý zážitek - volnost pohybu ...    

Reference: C. L. NAHONYO & col. 2002: JOZANI - CHWAKA BAY PROPOSED NATIONAL PARK BIODIVERSITY INVENTORY REPORT UNIVERSITY OF DAR ES SALAAM <online>